Sylvain Chomet / Francie 2013 / 102 min. / HD file
Celovečerní hraný debut Sylvaina Chometa je okořeněn kouzlem animovaných filmů, kterými režisér a scenárista proslul především (Trio z Belleville nebo Iluzionista). Hravý snímek zároveň pozitivně propaguje halucinogenní drogy.
Hlavní hrdina Paul vstupuje do Kristových let, je klavírní virtuos a žije se dvěma potrhlými a zároveň tradicionalistickými aristokrat(et)kami. Navíc je němý. Jako malý se stal svědkem smrti svých rodičů, a proto prý ztratil řeč. Jeho život je zakletý do nudné denní rutiny až do okamžiku, kdy se seznámí se sousedkou, která bydlí o patro níž. Vysloužilá hippísačka, buddhistka a zdatná bylinkářka madam Proustová skrývá ve svém bytečku oázu plnou zeleniny, ovoce a halucinogenních rostlin. Pomocí lektvarů dostává Paula do zvláštního limbu, v němž se mu postupně vybavují vzpomínky na milovanou matku, až se nakonec dobere toužené katarze vlastního života.
Snímek nezapře animační naturel svého stvořitele. Už jen výchozí motiv němého hrdiny mu nabízí různou škálu mimoverbálních vyjádření, tolik příznačných právě pro animované figury. Naopak ostatní postavy mluví v Paulově přítomnosti hodně, ovšem rovněž je vnitřně definuje vizuální podstata. Originální prostředí je plné promyšlených detailů a hrdinové se čas od času nechají svést k rytmizovaným, až téměř ke karikaturním pohybům, což vytvoří jakousi hravou a potřeštěnou náladu jako z jiného světa. Nabízí se – jak z animovaného světa.
Symbolika slouží Chometovi jako pomocná vyprávěcí berlička a zároveň ozvláštňuje v podstatě triviální příběh o němém muži s traumatem z dětství. Sekvence Paulových „tripů“ jsou natočeny ze subjektivního pohledu dítěte, což přináší určitá omezení, ale režisér toho využívá k rozehrání vzpomínkové i lehce freudiánské jízdy plné čistých emocí. Chomet se obecně opět vrací ke svým častým tématům – silným ženským charakterům, rodičovství a hudbě. Klade dotazy týkající se štěstí, svobody a víry v sebe sama.
Díky Paulovi a především vedlejší postavě nešťastného lékaře, toužícího stát se taxidermistou, rozvíjí otázky týkající se vlivu okolí na vyděšenou duši. Nastoluje debatu o využitelnosti talentu, plnění cizích snů a zahazování těch vlastních.
Otázkou přesto zůstává, proč se Chomet pustil na pole hrané kinematografie. Jednou z možných odpovědí by mohla být němota hlavního hrdiny. Mimika talentovaného Guillaumea Gouixe vydá za tisíc slov a jeho zásluhou publikum dokáže cele proniknout do Chometova vesmíru a jeho velmi specifické figurky vzít za své.
Kristýna Pleskotová