Hořká rýže

Úspěchu filmu mohl konvenovat noirový půdorys příběhu, který se naopak výrazně příčil dobové italské filmové kritice. Dva zlodějíčci Walter a Francesca se na útěku před zákonem pokoušejí vmísit do davu sezonních dělnic, které se v Piemontu nechaly najmout na sázení rýže. Francesca se při pokusu nastoupit do vlaku seznámí se Silvanou, s níž se spřátelí. Jako by se v tu chvíli začala vymaňovat ze života na tenkém ledě, na který ji dostal Walterův zhoubný vliv. Ten začne naopak fatálně přitahovat Silvanu a ani ji nemusí příliš přesvědčovat o tom, že by mu mohla pomoci k další ze série jeho zlodějin…

Na námět Hořké rýže přišel De Santis údajně ve chvíli, kdy cestoval z Paříže, kde uváděl svůj režijní debut Tragický hon (Caccia tragica, 1947). Na nádraží v Turíně zaslechl sezonní dělnice, které se vracely z rýžových polí a zpívaly si do kroku. Z tohoto drobného impulzu spolu s Carlem Lizzanim a Giannim Puccinim napsali námět ne nepodobný americkým noirovým snímkům, ale pevně usazený v italských společenských reáliích. Snad i proto se stal v Itálii přes noc hitem – diváky „hollywoodsky“ bavil a přitom mu velmi dobře rozuměli.

Přispělo k tomu nepochybně i herecké obsazení. Zajímavé je, že někdejší Miss Roma 1946 Silvana Manganová na konkurzu zpočátku De Santise nepřesvědčila, přišla dokonale nalíčená a upravená a režisér měl pocit, že by jí publikum venkovanku neuvěřilo. Údajně ji měl potkat o několik týdnů později na ulici, po dešti, se zmoklými, zplihlými vlasy, a připadala mu natolik přirozeně krásná a charismatická, že svůj názor přehodnotil. Silvana se stala její průlomovou rolí, navíc se v roce uvedení Hořké rýže do kin provdala za jednoho z nejvýznamnějších italských filmových producentů druhé poloviny 20. století Dina De Laurentiise, který z ní v očích italských diváků dokázal stvořit hvězdu velikosti Sophie Lorenové či Giny Lollobrigidy. Objektivně šlo o jednu z nejlepších a nejoceňovanějších italských hereček své éry. Celkem třikrát obdržela Donatellova Davida za nejlepší herecký výkon, opakovaně spolupracovala s Viscontim či Pasolinim. Bůh ví, jak by to celé bylo, kdyby tenkrát v Římě neočekávaně nezapršelo.

Aleš Říman