Dřevěné uhlí

Tento provokativní snímek se noří hluboko do brazilské společnosti a ukazuje snahu o útěk od tradičních hodnot. Film má prezentovat tradiční brazilskou nábožensky založenou rodinu, žijící ve svérázném vnitrozemí státu São Paulo, podobně jako režisérka tohoto filmu. Irene žije se svým manželem Jairem, jemuž se nedaří získat pořádnou práci. Mají spolu devítiletého syna Jeana a zároveň se musejí starat o otce, který se už nedokáže postarat sám o sebe. Do této situace vstupuje tajemný cizinec ochotný pomoci celé rodině, ovšem za jistou protislužbu… V každodenním životě téhle rodiny jsou přítomny pokrytectví a protiřečící si fráze. Celým filmem prolíná specifický způsob vyprávění, který diváky neustále překvapuje a přináší směšné situace, které jsou ale spíš absurdní než humorné.

V tomto snímku se zřetelně zrcadlí kritika brazilské společnosti, především jejího přístupu ke každodennímu násilí, náboženství a morálce. Ukazuje Brazílii takovou, jakou ji spousta lidí odmítá nebo jen nedokáže vidět, ať už se jedná o přehlížení korupce nebo obchodu s drogami. Jako by se celá brazilská společnost spokojila s mýtem srdečného muže (homemcordial) brazilského sociologa Sérgia Buarqueho de Holandy a odmítla si připustit každodenní přítomnost násilí a přehlížení vysoké míry kriminality. Nutno zmínit, že premiéra filmu proběhla ještě v době prezidentských voleb, prostřednictvím tohoto snímku se ocitáme na politické křižovatce, která má rozhodnout o dalším směřování brazilské společnosti. I z tohoto důvodu je film kritikou bolsonarismu a také se snaží nabídnout možné vysvětlení vzestupu příznivců dnes již bývalého prezidenta Jaira Bolsonara. Jednu z odpovědí je možné najít prostřednictvím scénáře a charakteru hlavních postav.

Romana Komárková