130 min.
Netradiční téma si žádá netradiční formu. Pomocí kinolektorátu si představíme stěžejní tvůrce tzv. ztracené generace. Zaměříme se na české režisérky a režiséry, kteří se pokoušeli po ukončení studií po roce 1968 prosadit v československé kinematografii. Jde o dnes nepříliš známá jména jako Angelika Hanauerová či Rudolf Růžička, ale i známější jako Vladimír Drha, Jaroslav Soukup a Vít Olmer.
Agnieszka Hollandová na jednom setkání se studenty FAMU prohlásila: „Já jsem studovala v téhle době na FAMU a spolu se mnou studovalo hodně mých kolegů. Musím říct, že nikdo z nich neudělal nic na míru svého talentu nebo své ctižádosti. Jim to prostě doba nedovolila. A takových lidí, jako byli mí kamarádi filmaři, tady byly tisíce, stovky tisíc.“ Kinolektorát bude zaměřen právě na její spolužáky a jejich školní filmy. Všechny spojuje nelehká či uzavřená cesta k celovečernímu debutu.
Angelika Hanauerová natočila na FAMU snímek Dostal jsem nápad udělat kočku (1967) o všedním dni v malém městě, kde by se jeden student měl učit, ale místo toho jde s kamarádem navštívit známou. Jde vlastně o reakci na podobné všední filmy „nové vlny“, kterou ovšem Hanauerová nechtěla kopírovat, ale spíš se od ní odlišit, jelikož její pohled na všední svět byl poněkud jiný. Vladimír Drha se sice svého celovečerního debutu nakonec dočkal, ale musel si na něj počkat dlouhých 13 let. My si představíme jeho školní snímek Ceremoniál (1966) o jedné nevšední rodinné návštěvě, které vévodí Nataša Gollová. Režisér Rudolf Růžička sporadicky natáčel televizní filmy, než mu bylo dovoleno natočit celovečerní debut Správná trefa (1987). FAMU absolvoval snímkem Bitva na červeném poli (1968) o svérázném putování mladého reportéra (Ivan Vyskočil) do zapadlé vesnice, kde má udělat interview s místním podivínem, jenž má být posledním pamětníkem zapomenuté bitvy, která proběhla před 70 lety. Jaroslav Soukup se prosadil v československém filmu výrazněji, ovšem také až po určité době a s jinými tématy než na škole. Příkladem budiž tísnivou atmosférou prodchnutá etuda Konečná (1970), o muži, který se ve vlaku probudí až na konečné a musí přečkat až do prvního ranního odjezdu. Posledním představeným tvůrcem bude Vít Olmer, který se již v 60. letech prosazoval také jako herec ve známých filmech. Od jeho absolutoria v roce 1969 do jeho celovečerního debutu uběhl sice pouze jeden rok, ovšem poté byl na dlouhých 10 let „schován“ do televize. Novovlnnou atmosférou je prodchnut jeho absolventský snímek Houslista (1969), který natočil ve spolupráci s Krátkým filmem Praha. Příběh jednoho rande mladého muže a mladé ženy, které je zavede na koncert, kde se vyjeví velké rozdíly v jejich vnímání světa.
Jan Jendřejek
