Jan Prušinovský / Česká republika, Slovensko 2022 / 106 min. / 15 let / DCP
Svérázní a poněkud podivínští bratranci Roman a Emil sní o tom, že se dostanou na závody Formule 1. A Emil jednoho dne vyhraje vstupenky na Velkou cenu Španělska v Barceloně… Zatímco Prušinovského předchozí Chyby jsou citlivým komorním vztahovým dramatem, loňská Grand Prix je scenáristicky vybroušenou, dějově nabitou a živelně nepředvídatelnou komediální road movie napříč Evropou.
Roman s Emilem mají ke klasickým hrdinům na míle daleko. Zatímco první vede ušmudlaný autobazar a za zády má věčně ukřičenou manželku s malými dětmi, druhý si pořádkumilovně a samotářsky piplá svou autodílnu v centru a o autech ví snad vše. Snem obou bratranců je vidět naživo slavnou F1. Jednoho dne se Emil zúčastní televizní soutěže a vyhraje dvě vstupenky na Velkou cenu Španělska. Pečlivě naplánovaná cesta se ale nakonec zvrtne v naprostý chaos. Nesourodé dvojici se totiž do kufru auta schová Štětka, Romanův problémový, hlasitý a prostořeký kamarád, nemotorný zlodějíček a tak trochu hňup…
Již tak nepředvídatelnou cestu kontinentem doplňuje několik příběhových linek. Dodávku z Emilova autobazaru nahánějí polští vymahači, jejichž šéfa, místního gaunera, si Štětka znepřátelil. Doma v pohraničním Cvikově se agilní senior Nováček zajímá o své auto; nejdřív se ho vzdal, teď by ho rád dostal zpátky. Pomůže mu cholerický policajt Holeček? A co k tomu všemu poví řízná fetka Jindřiška?
Řemeslně precizní Grand Prix není pouhým pásmem gagů, jak by casting dvou ze Tří tygrů v čele s Kozubem napovídal. Ano, vříská se, nadává a souloží, ale jádro filmu vězí v dynamickém vyprávění a vycizelované dramaturgii. Vrší se nedorozumění a problémy, přicházejí překvapivé zvraty. Jak praví Jiří Flígl, kritik, kinař a jeden z dramaturgů Filmovky, primárně nejde o rozpustilou řachandu, ale rozvíjení peripetií, jejich spojování a důmyslné směřování k finále, kde se vše protne a zúročí.
Jan Prušinovský nadto ve svém nejnovějším počinu opět potvrzuje talent a schopnost nevysmívat se nešťastníkům z periferie. Ke všem přistupuje se snahou o důsledné pochopení minulosti a souvislostí, odmítá elitářskou nadřazenost i patetický soucit. Pro někoho ochlasta a zabedněný vidlák na čtyřech kolech, pro jiného postava hodná scenáristické péče a bystrého vývojového oblouku…
Jaroslav Cibulka