Šťastně až na věky

Všichni hledáme svoji identitu, všichni toužíme po lásce a všichni se snažíme zapadnout do stále komplikovanějšího světa a v něm si obhájit své místo.

Fró je nebinární a chodí s Honzou. Honza žije se svou partnerkou Andreou ve společné domácnosti. Andrea se zase vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Jak dokonalý musí být plánovací kalendář, aby v polykule dokázali být všichni šťastní? Nebo je plánování to poslední, co se tu řeší?

Sandy a Šárka se už kdysi rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár a různé odskoky jednoho či druhého k někomu třetímu vždy ustáli. Zdají se být nad věcí. „Nejsem žárlivý v sexuálním smyslu a už vůbec nežárlím na city,“ vysvětluje Sandy. Jenže Šárka má teď poněkud neklidné období a nejistota se začíná stále víc zmocňovat i Sandyho.

Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se ženatým mužem. „Do toho se člověk zamotá, ani neví jak,“ přiznává otevřeně. Nečekala, že bude v roli milenky tak dlouho. A dnes už ani neví, jestli ještě touží po tom, aby se její milý rozvedl. Možná se teď ze všeho nejvíc děsí toho, že svým životem dává špatný příklad dospělé dceři.

Mirka je typickou odloženou manželkou. On si našel jinou, mladší, a ona se teď pomocí internetu a nejrůznějších seznamek snaží najít nového muže svého života. Je to čekání na tu správnou jiskru, nebo jen přebírání sepraných kousků v second handu v marné naději, že ten další bude už dozajista tím pravým?

Poslední dvojici mozaiky tvoří katolíci Kristýna a Mirek. Jsou pevně přesvědčení, že opravdová láska je možná jen v monogamii. Zatímco ona přivádí do vztahu syna z předchozího vztahu, on s intimním vztahem i společným bydlením trpělivě čeká až do svatby.

Jana Počtová tímto filmem po snímcích Generace Singles (2011) a Nerodič (2017) uzavírá volnou trilogii o podobě vztahů a rodičovství v 21. století.

Jaroslav Sedláček