Ať žije republika

Předlohou filmu Ať žije republika se stala stejnojmenná novela Jana Procházky, která byla od začátku koncipovaná pro následné zfilmování. Ačkoliv byla dopsána v roce 1963, tak oficiálně vyšla až o 2 roky později, a to měsíc po premiéře filmu. Do této útlé prózy Procházka zakomponoval vlastní autobiografické vzpomínky z dětství.

Původně se mělo jednat o reprezentativní dílo natočené k 20. výročí osvobození a tomu odpovídaly i nadstandardní podmínky při natáčení. Pro tento ambiciózní válečný snímek byl použit širokoúhlý formát systému CinemaScope, ke spolupráci byl přizván Armádní film, který dodal bojovou techniku a vojáky jako komparz. Rozpočet filmu překročil o více než 3 miliony původně plánovanou částku 5 milionů korun, a stál tak trojnásobně víc, než bylo běžné u celovečerního hraného filmu 60. let.

Jak už naznačuje ironický název snímku, tato šestá filmová spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky byla vším možným jen ne oslavným pamfletem osvobození naší vlasti. Prostřednictvím dvanáctiletého vesnického outsidera Oldřicha, přezdívaného kvůli malému vzrůstu Pinďa, sledujeme poslední dny války na moravské vesnici, kde se z politicky netečných sedláků stávají uvědomělí vlastenci. S přicházející válečnou frontou je jejich hlavní starostí neztratit nic ze svého majetku, na druhou stranu neváhají využít sebemenší příležitost k vlastnímu obohacení.

Neradostný příběh vyprávěný z pohledu dětského hrdiny režisér zjemnil Pinďovými vizuálně nespoutanými snovými sekvencemi, které narušují lineární tok vyprávění. A snad právě proto tento Kachyňův snímek vzbudil i přes mohutnou propagaci po svém uvedení do kin menší ohlas, než se očekávalo. V červnu 1970 pak došlo k jeho vynucenému stažení z distribuce, což ostatně platilo téměř pro všechna umělecká díla, pod kterými byl oficiálně podepsán Jan Procházka. A neprávem v ústraní zůstává tento film i dnes.

Jan Šulc