Rozhovor

Francis Ford Coppola začal Rozhovor psát v polovině šedesátých let a první verzi scénáře dokončil na konci dekády. Jeho realizaci mu umožnil teprve ohromný divácký úspěch Kmotra (The Godfather, 1972) a příslib, že natočí jeho pokračování. Téma pronikání do soukromí občanů se mezitím stalo kvůli soudobým událostem ještě relevantnější. Rozhovor se natáčel na přelomu let 1972-73, když prezident Nixon podruhé nastoupil do svého úřadu, a do kin se dostal na jaře 1974, jen několik měsíců před tím, než rezignoval v důsledku odhalení aféry Watergate. Ani to však nepomohlo snímku k většímu diváckému zájmu, a i když domácí tržby víc než dvakrát pokryly jeho rozpočet, bylo to málo, aby mohl být považovaný za výdělečný.

Osamělého protagonistu, který se propadá do paranoie, vynikajícím způsobem ztvárnil jeden z nejlepších herců své generace Gene Hackman, který se po oscarovém výkonu ve Francouzské spojce (The French Connection, 1971) zařadil mezi nejoblíbenější herce sedmdesátých let. Ve vedlejších rolích mu většinou sekundují členové hereckého souboru, které Coppola angažoval do své společnosti American Zoetrope (mj. Frederic Forrest, Cindy Williamsová, Robert Duvall, Teri Garrová). Svébytnou stránkou filmu je zvuk Waltera Murche, uznávaného mistra svého oboru, kterého do Coppolovy tvůrčí stáje přivedl George Lucas. Kvůli Coppolovu zaneprázdnění měl Murch při postprodukci Rozhovoru hlavní slovo. Coppola totiž obešel odborové restrikce a pověřil ho nejen střihem zvuku ale i obrazu a později ho označoval za rovnocenného spolutvůrce filmu.

Rozhovor vznikl v produkci The Directors Company, kterou pod záštitou Paramountu založili tři tehdy mimořádně úspěšní tvůrci (vedle Coppoly ještě Peter Bogdanovich a William Friedkin), aby upevnili svůj vliv v Hollywoodu a podrželi si kontrolu nad svými kariérami. Společnost neměla dlouhého trvání a dávno ji odvál čas, na rozdíl od Rozhovoru, který dodnes strhne svou silou a upřímností.

Michael Málek