Udavač

Asi by se slušelo spíše říci, že Wallace je králem pokleslé detektivky, případně veškeré spotřební četby. Někdejší novinář během svého hektického života provázeného už od dětství bídou a dluhy napsal či nadiktoval (pro urychlení práce používal fonograf, jakousi prvotní verzi dnešního diktafonu) na 170 románů a téměř tisíc povídek. Ty neoplývaly kvalitou, ale čtivostí a o jejich stálé popularitě svědčí mimo jiné i to, že podle nich bylo natočeno více než 160 filmů (sám Wallace se ke konci života stal vyhledávaným filmovým scenáristou, a dospěl dokonce do Hollywoodu, kde také zemřel při práci na slavném King Kongovi uvedeném roku 1933).

Lamač založil roku 1930 společně se svou tehdejší družkou Anny Ondrákovou v Berlíně společnost Ondra-Lamac film, která ve třicátých letech vyrobila pro německý trh celkem 23 filmů rozličného ražení, mimo jiné právě i dvě wallaceovky (po úspěchu Udavače následoval o rok později film Maska/Der Hexer, 1932). Frič s ním prokazatelně spolupracoval na režii veselohry On a jeho sestra (1931) a právě Udavače. Není jasné, jakým způsobem se o práci dělili, uvádí se ale, že Frič v Udavači samostatně režíroval některé sekvence, konkrétně například akční finále s hořícím automobilem. Ta byla dokonce snad jako jediná scéna natočena v Československu, na Zbraslavi, údajně kvůli tomu, že v Německu se nepodařilo najít dobrovolníka, jemuž by se chtělo sjet s hořícím autem do řeky.

Celkově film překvapuje svou vypravěčskou svěžestí, je zjevné, že se Lamač s Fričem dívali na oblíbené hollywoodské gangsterky více než pozorně. Zaujme také herecké obsazení v čele s legendárním německým představitelem mizerů pohybujících se přinejmenším na tenkém ledě Fritzem Raspem, spolu s ním si diváci mohou také všimnout Szökea Szakalla, legendárního vrchního číšníka z Curtizovy Casablanky (Casablanca, 1942).

Závěrem je třeba říci, že film byl považován celé dekády za ztracený a podařilo se jej restaurovat ze dvou napůl zničených kopií až v roce 2009.

Aleš Říman