Martin Frič, Carl Lamac / Výmarská republika 1931 / 70 min. / DVD
Po nástupu zvukového filmu se Martin Frič rozhodl vrátit se k osvědčené spolupráci se zkušenějším Karlem Lamačem, jehož považoval za svého učitele, a pochytit od něj nové postupy, jež si zvukový film od tvůrců žádal. Produktem této spolupráce je mimo jiné velmi úspěšná kriminálka Udavač natočená v Berlíně podle předlohy napsané králem detektivky Edgarem Wallacem.
Asi by se slušelo spíše říci, že Wallace je králem pokleslé detektivky, případně veškeré spotřební četby. Někdejší novinář během svého hektického života provázeného už od dětství bídou a dluhy napsal či nadiktoval (pro urychlení práce používal fonograf, jakousi prvotní verzi dnešního diktafonu) na 170 románů a téměř tisíc povídek. Ty neoplývaly kvalitou, ale čtivostí a o jejich stálé popularitě svědčí mimo jiné i to, že podle nich bylo natočeno více než 160 filmů (sám Wallace se ke konci života stal vyhledávaným filmovým scenáristou, a dospěl dokonce do Hollywoodu, kde také zemřel při práci na slavném King Kongovi uvedeném roku 1933).
Lamač založil roku 1930 společně se svou tehdejší družkou Anny Ondrákovou v Berlíně společnost Ondra-Lamac film, která ve třicátých letech vyrobila pro německý trh celkem 23 filmů rozličného ražení, mimo jiné právě i dvě wallaceovky (po úspěchu Udavače následoval o rok později film Maska/Der Hexer, 1932). Frič s ním prokazatelně spolupracoval na režii veselohry On a jeho sestra (1931) a právě Udavače. Není jasné, jakým způsobem se o práci dělili, uvádí se ale, že Frič v Udavači samostatně režíroval některé sekvence, konkrétně například akční finále s hořícím automobilem. Ta byla dokonce snad jako jediná scéna natočena v Československu, na Zbraslavi, údajně kvůli tomu, že v Německu se nepodařilo najít dobrovolníka, jemuž by se chtělo sjet s hořícím autem do řeky.
Celkově film překvapuje svou vypravěčskou svěžestí, je zjevné, že se Lamač s Fričem dívali na oblíbené hollywoodské gangsterky více než pozorně. Zaujme také herecké obsazení v čele s legendárním německým představitelem mizerů pohybujících se přinejmenším na tenkém ledě Fritzem Raspem, spolu s ním si diváci mohou také všimnout Szökea Szakalla, legendárního vrchního číšníka z Curtizovy Casablanky (Casablanca, 1942).
Závěrem je třeba říci, že film byl považován celé dekády za ztracený a podařilo se jej restaurovat ze dvou napůl zničených kopií až v roce 2009.
Aleš Říman