Komu patřím

Kanadsko-tuniská režisérka Meryam Joobeurová ve svém celovečerním hraném debutu kombinuje naturalistický film s prvky magického realismu. Obrazy všednodennosti se prolínají s vizemi, symbolickými výjevy a sny, jejichž hranice lze někdy jen stěží rozeznat. V centru přesto stojí intimní lidský příběh, který se režisérka rozhodla snímat ve velmi blízkých detailech lidských tváří s nízkou hloubkou ostrosti. Nejsou to přitom slova ani explicitní obrazy, ale oči, které v sobě nesou fragmenty traumat, co se postupně dostávají na povrch. Vše navíc v objetí esteticky působivé přírody.

Film pracuje s fikčním příběhem, jeho základní premisa se přesto nevzdaluje aktuální zkušenosti mnoha tuniských rodin. Země je již řadu let masivním zdrojem mladých rekrutů pro ISIS ve středovýchodních bojových zónách. Joobeurová se nevěnuje teroristické organizaci, spíše se ptá, co lidi dohání k extrémním formám násilí a jaký vliv mají takové zkušenosti na následné fungování rodin a komunit.

Může rodina po návratu syna, kterého považovala za mrtvého, stále fungovat? Dokáže syna přijmout, když se připojil k představě zla? A dokáže přijmout tajemnou ženu v nikábu, která je jejich kultuře zcela cizí? Joobeurová zviditelňuje kulturní rozdíly mezi lidmi a prozkoumává hranice vzájemné empatie, ale i rodičovské lásky, která syna chrání před hrozícím hněvem okolí. Útěk na svobodu z jedné války se tak ukazuje být začátkem nové nesvobody, která dvojici nutí ukrývat se před zákonem. Jak čas ubíhá, tím spíše je jasné, že se návrat ztraceného syna neobejde bez těžkých zkoušek.

Film Joobeurové byl v soutěži na MFF v Berlíně. V námětu přitom vycházela ze svého staršího krátkometrážního snímku Bratři (Brotherhood, 2019), za nějž získala nominaci na Oscara a kde rovněž ztvárnil roli patriarchy rodiny Mohamed Hassine Grayaâ.

Stanislav Pecháč