Vánoční příběh

Podobně jako rozdělená rodina je fragmentárnost reflektována také filmovou formou. Francouzský režisér Arnaud Desplechin zaujme zejména nechronologicky vyprávěnými příběhy, kterými rámuje jednotlivé členy rodiny. Fragmentární povaha chvílemi upomíná na diváka, který se stejně jako tvůrce pokouší tyto dysfunkční vztahy rekonstruovat. Ty jsou však natolik komplikované, že je při prvním zhlédnutí lze pochopit jen s obtížemi – tak se ale koneckonců cítí i jednotlivé postavy. Ozvláštněnou naraci navíc podporuje výrazným střihem Laurence Briaudová, která velmi často namísto klasických ostrých střihů pracuje se zatmívačkami, prolínačkami, split-screeny nebo statickými fotografiemi.

Desplechin se vyhýbá přísnému realismu. „Pokaždé když začínám pracovat na filmu, přemýšlím o zápletce jako o pohádce, snu nebo noční můře.“ Dávné události v rodině se v jeho podání stávají mýty a legendami, které nám v dětství vyprávěli naši rodiče. Vánoční příběh je filmem o vyprávění, na což upomíná již v samotném názvu. Je vyprávěno s pohledem do kamery, je vyprávěno formou nediegetických hlasů, ale i loutkového divadla. Francouzský režisér se netají inspirací Snem noci svatojánské a zároveň narušuje některé typické tropy, které si s vánočními příběhy spojujeme.

Velkou část inspirace Desplechin přebírá z registru o transplantacích. Ta pojednává o pacientech, kteří se po transplantaci kostní dřeně cítili odcizení od vlastního těla. Na tomto základu začal Desplechin stavět svůj příběh. Postavy nejsou samy sebou, nejsou ani dárcem. Jsou někým mezi tím. Kým tedy vlastně?

Ve filmu svými hereckými výkony okouzlí Catherine Deneuveová nebo Jean-Paul Roussillon, který za svou poslední roli před smrtí získal ocenění César. Vánoční příběh byl uvedený v hlavní soutěži filmového festivalu v Cannes a na Evropských filmových cenách byl nominován na Prix d'Excellence za střih.

Stanislav Pecháč