Panství

Výpravný snímek Panství začíná prologem v roce 1946, většina filmu je situovaná do 70. a posléze 90. let 20. století. João Fernandes je muž, který vytrvale usiluje o to, aby se svět točil kolem něj. Nemá rád, když je mu něco nedosažitelné. Snaží se žít stranou politického dění a budovat tvrdě, ale spravedlivě hospodářství, které patří mezi největší v Evropě. Je mužem s liberálními hodnotami, ale postavou zakořeněnou v minulosti. Joãova žena Leonor strádá nedostatkem lásky a v generaci statkářových dětí dostihnou patriarchu Joãa jeho vlastní činy. Spíše než jeho občanské postoje v době konce diktatury a levicové Karafiátové revoluce v roce 1974 nebo dluhy v 90. letech, je zdrojem potíží vztah k lidem kolem sebe.

Snímek Panství produkoval Paulo Branco, jeden z nejvýznamnějších a nejvýkonnějších portugalských producentů vůbec, který spolupracoval s řadou domácích filmařů, ale například i na filmech Davida Cronenberga Cosmopolis (2012) nebo na Lisabonském příběhu (Lisbon Story, 1994) Wima Wenderse. Branco se spojil s režisérem Tiagem Guedesem, který v roce 2019 kromě Panství premiéroval i naprosto odlišný snímek Smutek a radost v životech žiraf, také uváděný na letošní LFŠ. Společně přivedli na plátna kin westernově laděný snímek, působivě nasnímaný v širokoúhlém formátu Joãem Lançem Moraisem. Tvůrci Panství příběhem Joãovy rodiny odkazují ke klasickým hollywoodský (melo)dramatům, zatvrzelým hrdinům a westernové poetice. Příběh v kulisách rodinného statku stranou od hlavního dění v Lisabonu se odvíjí pomalu, Guedes ho obtěžkal důrazy na mnohé osudově laděné detaily a pasivními ženskými postavami.

Snímek měl premiéru v hlavní soutěži benátského filmového festivalu a posbíral v Portugalsku řadu domácích cen, určených kromě již zmíněných tvůrců také herci Albanu Jerónimovi, pro kterého šlo po mnoha letech divadelní, televizní a filmové kariéry překvapivě o první hlavní filmovou roli takového rozsahu.

Pavel Sladký