Bláznova kronika

Nápad na lehkou historickou komedii po vzoru populárních francouzských šermovaček pocházel od Karla Zemana. Jeho filmová povídka nezapírá inspiraci Fanfánem Tulipánem, kterého znal Zeman údajně nazpaměť. Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, která film vyráběla, o překot sháněla věhlasnému tvůrci spoluautora. Oslovila kupříkladu Jana Drdu, okolo projektu se chvíli točil i Miloš Macourek, nakonec ovšem padla volba na mladého Pavla Juráčka, jenž ve skupině působil jako dramaturg.

O Juráčkových ambicích nebylo pochyb, chtěl být prvním scenáristou, který ze svého pohledu povýší Zemanovu řemeslnou zručnost a pomůže mu natočit první skutečný film. Tak si to poznamenal ve svých denících v květnu 1962, kdy se film pozvolna začínal realizovat. Jejich vzájemná spolupráce byla ale podle všeho katastrofální. Juráček měl pocit, že Zeman pohrdá mladými lidmi, že je to vlastně nevzdělaný diletant a podle všeho mu to dával nepokrytě najevo. Snaha o hořkou společenskou satiru o malých lidech, bloudících velkými dějinami se zřetelnými pikareskními motivy převzatými z Grimmelshausena, se srážela se zemanovským důrazem na formu a naivní klukovskou stylizaci. Jejich vzájemný souboj o látku, které v té době říkali Dva mušketýři, trval celkem pět měsíců, poté se Juráček od projektu dle všeho důkladně odstřihl. Traduje-li se, že Zeman spoluprací s Juráčkem vstupuje do nové vlny, jde o tvrzení přinejmenším problematické.

Výsledek můžete posoudit sami. Bláznova kronika je zábavná pohyblivá ilustrace absurdity dějin a specielně válečných konfliktů, je plná roztomilých detailů, velmi dobrých hereckých výkonů podřízených celku a velmi solidně vypointovaných gagů. Z Juráčkovy snahy o to, aby se na plátně v Zemanově filmu pohybovaly skutečné charaktery, zůstal jen verbíř Matěj v podání Miloslava Holuba. Právě on je skutečný hlavní hrdina příběhu, jehož vývoj zastiňuje hlavní linii putování Simplicia / Fanfána / oráče Petra v podání Petra Kostky věčně rozhádaným světem. To ovšem rozhodně tomuto projektu neubírá na pozoruhodnosti, naopak.

Aleš Říman