Hlídka v Ardenách

Americký spisovatel William Wharton se ve dvou ze svých románů vrátil do doby druhé světové války, v níž sám bojoval, a zabýval se důsledky, jež zanechává na psychickém a citovém životě vojáků; oba vyšly česky a byly také úspěšně zfilmovány. Ve své prvotině Birdy líčí, jak se válečné hrůzy podepsaly na přátelství a životních snech dvou kamarádů. Stejně silné protiválečné poselství obsahuje i Hlídka v Ardenách (původní název je citací z básně a koledy Edmunda Searse a má navodit atmosféru vánočního klidu, míru na zemi a dobré vůle mezi lidmi).

Adaptace Hlídky v Ardenách je komorní snímek; žádné velké bitvy tady neuvidíme a vystupuje tu jen několik postav. O to působivější je však jejich příběh. Skupina šesti průzkumníků tvoří různorodou směsici, ale také soudržnou rodinu, v níž jeden pomáhá druhému. Každá z postav má přitom svou jedinečnou osobnost, což je vedle vynikajícího scénáře hlavně zásluha jejich mladých hereckých představitelů, mezi nimiž najdeme později dobře známá jména. Režisér Keith Gordon (nar. 1961) pochází z herecké rodiny a také sám jako herec začínal; svou nejznámější roli majitele démonického automobilu vytvořil v Carpenterově filmovém přepisu hororu Stephena Kinga Christine (1983).

Film má už od úvodních záběrů téměř pohádkovou, napůl snovou atmosféru. Poeticky zasněžená lesní krajina svádí k dojmu, jako by právě tady válka vůbec neexistovala, i když opak je pravda. Působivé exteriérové záběry vznikaly v okolí města Park City v Utahu (které je sídlem známého festivalu Sundance), když se původně domluvené natáčení v Jugoslávii kvůli finančním potížím neuskutečnilo.

Hlídka v Ardenách sice upoutala pozornost na několika festivalech, mj. při mimosoutěžním promítání v Benátkách, ale v době komerční premiéry větší počet diváků nezasáhla, neboť za sebou neměla podporu velkého distributora. Kvality filmu byly, jako u řady jiných podobných titulů, oceněny až s časovým odstupem.

Michael Málek