Krátký film o lásce

Televizní série Dekalog (1988), v níž Krzysztof Kieślowski zpracoval ve spolupráci s Krzysztofem Piesiewiczem jednotlivá přání biblického Desatera, měla v době svého vzniku jen omezené financování, a Kieslowski proto nabídl polskému ministerstvu kultury, že za dodatečný finanční příspěvek udělá ze dvou dílů celovečerní filmy pro kina. Tak vznikl nejprve Krátký film o zabíjení (odkazující k pátému přikázání) a vzápětí Krátký film o lásce (odkazující k šestému přikázání). Zatímco Krátký film o zabíjení (Krótki film o zabijaniu, 1987) zřetelně pracuje s motivem vraždy a trestu za ni, Krátký film o lásce se k přikázání Nesesmilníš vztahuje jen velmi obecně.

Své dva hrdiny – nezkušeného poštovního úředníka a zralou třicetiletou ženu – staví do nerovnovážné situace. Zatímco Magda nemá o Tomkově existenci ani tušení, on ji každý večer pozoruje ve chvílích milostných schůzek, ale i samoty a smutku. Dává mu to právo začít jednat a zasahovat do jejího života?

A dává naopak Magdě vztek a frustrace právo nevinného chlapce tak brutálně potrestat? Kieślowski konfrontuje lásku romantickou i pudově fyzickou, aby došel ke dvěma různým závěrům. Filmová verze totiž končí jinak než televizní, a to nejen proto, že je bezmála o půlhodiny delší. Celá se odehrává v retrospektivním rámci, který dává tušit, že budoucnost obou hrdinů možná nemusí být tak ztracená a osamělá, jak by se mohlo zdát. Jakýsi náznak happy endu inspirovala poznámka představitelky hlavní role, totiž že diváci mají rádi pohádky. Nebo snad naději, že dobro je někde v každém z nás, byť občas i hluboko skryté?

Úspěch obou „Krátkých filmů‘‘ i celého Dekalogu jak v Polsku, tak v zahraničí napomohl tomu, že Krzysztof Kieślowski své další snímky (Dvojí život Veroniky/Podwójne życie Weroniki/La double vie de Véronique, 1991, cyklus Tři barvy/Trois couleurs, 1993-94) mohl natáčet ve Francii a v podstatě v komfortnějších podmínkách.

Iva Hejlíčková