Vše o mé matce

Zřejmě nejúspěšnější dílo Pedra Almodóvara analyzuje téma mateřství na základě zkušenosti několika žen. Toto téma nevšedním způsobem konfrontuje s vlastní specifickou příměsí queer tematiky. Manuela, hlavní postava inspirovaná zesnulou režisérovou matkou, se po ztrátě syna vydává na cestu do rušné Barcelony, aby našla chlapcova otce, a potkává řadu nevšedních postav v duchu almodóvarovské tragikomedie. Jak je již pro tohoto španělského tvůrce typické, v příběhu se objevuje transgender postava – Huma, která se tak přidává do dlouhé plejády queer postav v režisérově filmografii. Jeho film je další poctou všem ženám bez rozdílu – mimo jiné vlastní sestře, která zemřela krátce před premiérou.

Almodóvar tu dovádí k dokonalosti práci s melodramatickými technikami a předkládá publiku děj plný zvratů, neočekávaných úmrtí a šokujících odhalení, jež udržují diváky emocionálně zapojené. Práce s intertextualitou je zde ještě důslednější než v předcházejících filmech. Almodóvar využívá odkazů na kulturní queer ikony 20. století, jako jsou Truman Capote, Tennessee Williams nebo Federico García Lorca. Ale žánrově i stylově vzdává hold klasickým hollywoodským melodramatům z 50. a 60. let, zejména pak Douglasu Sirkovi. Svůj film věnuje Bette Davisové, Geně Rowlandsové a Romy Schneiderové, samotný název je přitom inspirovaný filmovou klasikou, snímkem Vše o Evě (All About Eve, 1950) o soupeřivém vztahu hereček v divadelním prostředí.

Dodnes se jedná o nejspíš nejoceňovanější Almodóvarův film, který po celém světě posbíral desítky prestižních cen. Vše o mé matce mu vyneslo prvního Oscara za nejlepší cizojazyčný film i Zlatý glóbus, za nejlepší režii byl oceněn na festivalu v Cannes, ale ovládl i Evropské filmové ceny. Snímek byl kritiky chválen za odvážné a empatické vykreslení postav, stejně jako za jedinečnou směs humoru a tragédie.

Stanislav Pecháč