O malých věcech

Šafařík si pro svou prvotinu zvolil formát povídkového filmu. Na skromné ploše hodiny a čtvrt předkládá dvanáct pěti až šestiminutových etud, přičemž napříč mikropříběhy nalezneme několik pojítek. Kromě sdíleného domu k sobě situace váže bystře odpozorovaná poetika všedního dne, téma zamotaných partnerských a mezilidských vztahů a zejména režisérova optika. Nadsazená, cynická, černohumorná, občas až surová. Na každý pád však zábavná, svěží a v českém filmu pramálo viděná.

Povídky jsou mimořádně pestré. Co se stane, když si s bývalým partnerem napíšete básničku? Když posloucháte sousedy přes zeď? Když musíte umývat manželčiny zvratky, oživovat otce pomocí SOS linky či sledovat, jak se váš muž dusí jídlem? Různorodé jsou i samotné postavy, v různých etapách vztahů a životů. I když jsou všechny bezejmenné a strávíme s nimi jen chvilku, jsou s to na dlouhou dobu utkvět v paměti. Snímek hýří nápady nejen scenáristickými, ale občas i obrazovými.

Šafařík, absolvent DAMU, se inspiroval literaturou, zákruty svého života i blízkým okolím. Jakkoli se některé anekdoty mohou zdát absurdně přepálené a nepravděpodobné, jejich základ je skutečný. Herce vybíral z úzkého okruhu přátel a ty divákovi známější střídají ti neokoukaní, mimopražští. Kladl důraz na jejich vedení a vlastní přístup k napsaným postavám. Natáčelo se s nízkým rozpočtem v jednom šťastně objeveném činžáku na Smíchově – z minima se vytěžilo maximum. Za patnáct dní vzniklo patnáct povídek, tři byly vyškrtnuty. Ve střižně skončila i role samotného debutanta.

A nejdůležitější otázka na závěr – opravdu může dvanáct povídek s celkem třiadvaceti postavami držet pohromadě? Slovy filmového kritika Františka Fuky: „Je to série hodně depresivních minimalistických krátkých scének, které jsou svou divností překvapivě konzistentní. Pokud to není náhoda, bravo tvůrcům.“

Jaroslav Cibulka