Strachy v nás

Výtvarná díla Daniela Rycharského, hlavního hrdiny filmu Strachy v nás, sice putují do prestižních varšavských galerií, on sám ale zůstává na rodném venkově, kde žije se svojí babičkou. Jako silně věřící člověk se aktivně účastní nejen křesťanského života, ale aktivně se zapojuje také do lokálních demonstrací a blokád silnic a bojuje s ostatními za společnou věc. Jeho díla navíc zdobí okolí, a tak ho místní, i přesto, že se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci (ostentativně nosí na svém sportovním dresu přišitou duhovou pásku), akceptují. To se náhle změní, když jeho kamarádka spáchá sebevraždu. Daniel totiž pocítí za její smrt vinu, a proto se rozhodne uspořádat křížovou cestu, aby všichni pod jeho vedením konali pokání a pocítili rovněž tíhu svých vin. Jenže tato ušlechtilá myšlenka se na rozdíl od jeho předchozích aktivit nesetká u místních s porozuměním a obrátí se proti němu.

Samotný název filmu odkazuje na Rycharského site specific instalaci Strašáci (Strachy, 2019), kterou vytvořil nejprve ve své skutečné rodné vesnici Kurówko nedaleko Varšavy. V ní na dřevěné kříže umístil oblečení mladých LGBT osob, které spáchaly sebevraždu.

Svým třetím celovečerním filmem vytvořil Łukasz Ronduda, rovněž kurátor Muzea současného umění ve Varšavě, pozoruhodnou trilogii, v jejímž centru stojí současní polští výtvarní umělci. Tvoří ji ještě Performer (2015), metafikce excentrického performativního umělce Oskara Dawického, jenž v něm ztvárnil sám sebe, a obrazově velmi stylizovaný snímek Srdce lásky (Serce milości, 2017), jenž popisuje intimní vztah dvou experimentálních umělců: Wojciecha Bąkowského a Zuzanny Bartoszekové. Ronduda natočil všechny snímky spolu s kameramanem Łukaszem Guttem, až nakonec vytvořili i režisérský tandem. V kontextu této trilogie musíme vnímat Strachy v nás nejen jako strhující společenské drama, ale zejména jako filmový portrét svébytného umělce.

Film je uveden díky spolupráci s festivalem Mezipatra.

Petr Vlček