Luis Buñuel / Francie 1929 / 16 min. / 15 let / DCP
První Buñuelův snímek, který natočil za 25 tisíc peset od matky. Točil se a premiéru měl v Paříži. Režisér se obával útoků a naplnil si kapsy kameny, aby se měl čím bránit. Nebylo třeba. Film mu vysloužil potlesk a zařadil ho mezi surrealistické filmaře.
Opakovaně se zdůrazňuje Dalího podíl na Andaluském psovi. Ten byl však omezený: spolupracoval na scénáři, naaranžoval mrtvé osly na klavírech a ztvárnil jednoho ze studentů kněžského semináře. Scénář vychází ze snů autorů, které si vzájemně vyprávěli. Buñuelovi se zdálo o muži, který rozřízl ženě oko žiletkou a Dalímu zase o mravencích, kteří vylézali z mladíkovy ruky. Rozhodli se napsat scénář, který by oba tyto sny zachycoval. Měli ho hotový ani ne za týden a hlavním kritériem bylo, že nesmí obsahovat žádnou myšlenku ani obraz, které by dovolovaly jakékoli racionální, psychologické nebo kulturní vysvětlení. Výsledkem byl Andaluský pes s ikonickými obrazy ruky, z níž vylézají mravenci, a Buñuelovy postavy, která řeže oko ženy, jež ve skutečnosti patřilo krávě.
Film se skládá z pěti částí bez chronologického pořadí. Všechny postavy ztvárňují dva herci (Simone Mareuilová a Pierre Batcheff). Výjevy se střídají po vzoru techniky používané v psychonalýze: volnou asociací. Kontinuita je záměrně narušována: Ve tři hodiny ráno přichází otec a trestá syna. Knihy nahrazují pistole a syn v aluzi na oidipovský komplex zabíjí otce. V místnosti začíná padat na záda, ale v zahradě dopadá na břicho. Všechny obrazy jsou organizovány pomocí paralelního střihu, prolínaček a záběrů z ptačí perspektivy. Z konceptuálního hlediska vycházejí z podvědomí, bez vysvětlení mimo surrealismus. Buñuel doporučoval nepokoušet se o interpretaci a omezit se na pouhé „líbí“ či „nelíbí“.
Gloria Camarero