A pak přišla láska...

Korporátní psycholožka Kristýna na to sice nevypadá, ale je jí šedesát. Svoje nejlepší roky má za sebou, nedávno se navíc zamilovala do kolegy z práce, který o ni už nemá zájem a na všechny hezké dny, co spolu zažili, jako by zapomněl. Kristýna se psychicky sesype a rozhodne se odjet na víkend na Vysočinu za věštkyní, která jí má pomoci problémy vyřešit. Vezme s sebou i svoji dceru Sáru, třicátnici bez práce, přemýšlející o tom, co bude dělat se svým životem. Charizmatická a upovídaná Zdenka nahlíží oběma ženám do životů více, než by možná chtěly.

Režisér Šimon Holý představil film na MFF Karlovy Vary přesně rok po svojí celovečerní prvotině Zrcadla ve tmě (2021) a stejně jako v ní zde sleduje postavy v životní krizi. Zatímco v předchozím filmu to byli třicátníci, kterým se rozpadl vztah a snaží se ho zachránit, tentokrát věnuje prostor jak předdůchodovému věku, tak období po vysoké škole a první práci, kdy člověk zjišťuje, že možná měl vystudovat něco úplně jiného. Holého zajímá ženská perspektiva a ženské prožitky a pracuje s tematikou vlivu ezoteriky na moderní svět. Všechno napětí mezi postavami navíc zasazuje do intimního přírodního rámce Petrovického mlýna v údolí řeky Jihlavy.

Akademický formát a černobílý obraz Zrcadel ve tmě vyměnili Holý s kameramankou Janou Hojdovou za přístupnější širokoúhlý barevný vizuál. Posun je také znatelný v herectví hlavních představitelek, které hrají přirozeně, autenticky a spontánně. Zafungoval tak zřejmě prvek improvizace na place, se kterou tvůrci pracovali. Film se natáčel bez finančních prostředků Státního fondu kinematografie nebo České televize, vznikl zcela nezávisle pouze za podpory Kraje Vysočina a města Jihlava, což je na české poměry nevídaný výkon.

Jakub Kos