Apokalypsa

Scénář Apokalypsy prošel od konce šedesátých let mnohými peripetiemi. Od laciné makabrózní komedie z kontroverzního válečného konfliktu, kterou George Lucas natočí s malým štábem na 16mm materiál, až po nákladnou superprodukci, jejíž realizace potrvá několik let a často bolestným způsobem poznamená některé její aktéry před i za kamerou. Režisér Francis Coppola zahájil natáčení na Filipínách necelý rok po ukončení bojů ve Vietnamu a doufal, že Apokalypsa bude prvním důležitým kinematografickým dílem, které podá svědectví o válce, již všichni nenáviděli. Skutečnost však byla jiná. Apokalypsa se sice nestala prvním „vietnamským“ filmem, ale určitě patří k těm nejlepším.

Snímek po svém premiérovém uvedení v canneské soutěži získal společně s Plechovým bubínkem (Die Blechtrommel, 1979) Zlatou palmu, i když se oficiálně promítal jako „a work in progress“, tedy nedokončené dílo. Coppola strávil při postprodukci filmu dva roky (první sestřih, který ukázal jen úzkému okruhu kamarádů, trval přes pět hodin!), ale pořád se nemohl rozhodnout, jaký konec má použít. Film, inspirovaný novelou Josepha Conrada Srdce temnoty, jehož záběr a vyznění doznaly během výroby několikerých změn, zdánlivěžil svým vlastním životem. Sice se vzpíral Coppolovým zásahům, aledo popředí se přesto přesunuly otázky morální nejednoznačnosti i posedlosti mocí a zcela reálná podoba války dostala v jeho pojetí hyperrealistické obrysy.

Apokalypsa byla v průběhu let od svého vzniku z nejrůznějších důvodů neprávem zatracovaná i nekriticky oslavovaná, ale nikdo jí nemůže upřít jednu věc – schopnost ohromit a vtáhnout diváka do svého příběhu, která jí zůstala dodnes, o čemž např. svědčí slavná scéna helikoptérové bitvy za ohlušujícího doprovodu Wagnerovy Jízdy valkýr.

Michael Málek