Austeria

Jerzy Kawalerowicz chtěl zfilmovat román Juliana Stryjkowského Austeria již v šedesátých letech, kdy kniha poprvé vyšla (1966). Tehdy to ale z politických důvodů nebylo možné. Komunističtí představitelé nejen že podobné prožidovské motivy ve filmové tvorbě neschvalovali, ale v roce 1968 dokonce zosnovali lživou antisemitskou kampaň. K této látce se tak mohl vrátit až ve svobodnější době – na počátku osmdesátých let po vzniku Solidarity. Svobodné období ale nemělo dlouhého trvání a film byl nakonec dokončen až v době, kdy v Polsku již panoval výjimečný stav. Austeria tak patří mezi nejpozoruhodnější snímky, které v tomto nešťastném období vznikly.

Jeho výjimečnost tvoří vedle sugestivní kamery Zygmunta Samosiuka a hereckého výkonu Franciszka Pieczky v hlavní roli zejména scénář. K práci na něm si režisér přizval nejen autora předlohy, ale rovněž skvělého scenáristu Tadeusze Konwického. Společně se jim podařilo odpovídajícím způsobem zpracovat nelehkou předlohu, v níž se reálný svět proplétá s tím metafyzickým. V reálné rovině se Kawalerowicz vrací do místa svého dětství, do Hvizdce, městečka východní Haliče, kde před válkou žili převážně Židé. V druhé rovině pak zobrazil ten moment historie, v němž zavedený řád nahrazuje řád nový, jenž zjevně nepovede k lepšímu.

Děj se odehrává záhy po vypuknutí první světové války. Na cestě do malého haličského městečka stojí zájezdní hostinec Austeria, který vede starý moudrý Žid Tag. Útočiště v něm najdou první židovští uprchlíci ohrožení kozáckým pogromem. Jsou tu chasidé-mystikové a náboženští fanatici, kteří si neuvědomují, co se kolem nich děje. Od tohoto barvitého kolektivu se výrazně odlišuje postava filozofujícího Taga, který si blížící se katastrofu uvědomuje. I když je plný skepse, obklopuje vřelostí a srdečností všechny, které jeho Austeria na noc přijala. Bohužel ale tuší, že s příchodem nového dne přijde i zkáza.

Petr Vlček