Bacurau

Ocitáme se v divočině brazilského severovýchodu s časovým umístěním „odteď za několik let“. V malém městečku uprostřed vnitrozemí lidé právě oplakali smrt zdejší čtyřiadevadesátileté matriarchy. Tajuplná atmosféra obklopuje vyprahlou krajinu sertãa, vznáší se nad městečkem a ovlivňuje jeho obyvatele. Vtom se začnou dít podivné věci. Vymazání městečka Bacurau z mapy světa spouští vlnu překvapivých událostí. Ohrožení přicházející zvenčí se stupňuje, zásoby docházejí, mrtvoly přibývají. A i když se obyvatelé města jeví vesměs mírumilovně, teď jsou připraveni se rázně bránit.

Strhující podívanou se silným hudebním doprovodem lze jen těžko popsat na několika řádcích. Film se nebojí míchání žánrů ani uměleckých úrovní, skryté politické satiry, kritických úšklebků nad společností, ale ani utopické vize autonomního společenství s postavami opředenými hávem mystična. Je to společenství obyvatel moderního a zároveň silně tradičního Bacurau, které se nenechá nikým a ničím zastrašit a ve svém boji o přežití je připraveno na cokoliv. Plátno před námi nejednou zrudne, zatímco za rohem číhají momenty vytříbeného humoru.

Původní scénář režisérů Klebera Menconçy Filha a Juliana Dornellese je plný otázek, při kterých se paralela k dění dnes i včera, v Brazílii i ve světě přímo nabízí. Přesto je umně zahalená do divácky uhrančivého příběhu, v němž netušíme, co nás ještě čeká a jak celý příběh dopadne. Jde o skutečně svérázný a osobitý počin dvojice filmařů, které můžeme považovat za představitele nové brazilské filmové vlny přicházející z kulturou překypujícího severovýchodu (daleko od Ria de Janeira a São Paula). Brazilci měli vždy úžasnou schopnost pečovat o své hluboce zakořeněné tradice, ale zároveň vstřebávat nespočet moderních vlivů, a to vše pak přetavit v něco úplně nového. Tento film je toho zdárnou ukázkou.

Gabriela Šmaiclová