Špatná výchova

Almodóvar vstoupil do nové etapy své kariéry – návratu. Více než kdy dříve se vrací k již použitým premisám, tématům a znovu je zpracovává, tentokrát však se zkušenostmi člověka, který si za dvě dekády tvorby prošel nevyhnutelným vývojem. Zpracovává témata po svém, přesto však z nové perspektivy. Špatná výchova se inspiruje u předcházejícího režisérova filmu Zákon touhy, jehož vedlejší příběhovou linii rozšiřuje do hlavní (vztah mezi duchovním a transgender osobou na katolické škole). Podobnou látku později využívá ještě ve filmu Bolest a sláva. Nejsou to však pouze návraty k předchozí tvorbě, v rovině narace jsou to i návraty samotných postav. Do dětství, do míst, odkud pocházejí, do vzpomínek… Jako by bylo potřeba se nejprve vyrovnat s minulostí, abychom pochopili, kým jsme dnes.

Almodóvar ve Špatné výchově zpracovává téma paměti. Zajímají ho způsoby, jakým si oživujeme vzpomínky. Skrze hledisko různých postav si přitom jako diváci utváříme představu o příběhu, jsme zaváděni do slepých uliček, stáváme se sami oběťmi selektivnosti paměti i nespolehlivosti vypravěčů. V návaznosti na postavu režiséra Enriqua Godeda vzniká paralela s prací samotného Almodóvara, filmového tvůrce, který hledá a formuje námět, vycházející z jeho vlastní paměti, ze selektivních vzpomínek na dětství. Je možné film vnímat jako autobiografický, či nikoliv, a pokud ano, které části jsou pravdivé?

Zahajovací film festivalu v Cannes je jedním z velmi osobních a intimních nahlédnutí do práce a života Pedra Almodóvara. Překvapivě temný snímek s nádechem filmu noir stojí za pozornost i díky precizním hereckým výkonům, zejména pak mexického herce Gaela Garcíi Bernala, jehož postava prochází v průběhu vyprávění mnoha proměnami.

Stanislav Pecháč