Baron Prášil

Zeman adaptoval věhlasný román Gottfrieda Augusta Bürgera spolu s Jiřím Brdečkou a Josefem Kainarem. Ve filmu je výrazněji slyšet spíše brdečkovský tón, ať už v dialozích (které měl mít dle titulků na starosti Kainar), nebo v nadsazeném tónu vypravěče, samotného barona Prášila. Výsledkem je pozoruhodný komentář k tzv. vědecké fantazii, v němž se Zeman zjevně kloní na stranu fabulace a srdce, tedy na stranu svého hlavního hrdiny. Prášilovské motivy, jejichž variabilita dává vyniknout Zemanově tvůrčí fantazii (v jednom filmu se organicky ocitáme na Měsíci, v sídle tureckého sultána, na námořní lodi či v břiše velryby, jakákoliv pozemská logika je odkázána mimo fikční svět příběhu) jsou vhodně doplněny verneovskými ingrediencemi (úvodní odkaz k hrdinům románů Ze Země na Měsíc a Okolo Měsíce), postavou Cyrana z Bergeracu (byl autorem románu Cesta na Měsíc) a dopsanou mileneckou dvojicí, jak už to u Zemana bývá zvykem. Astronaut Toník pochází ze světa, který vyměnil fantazii a fabulaci za racionalitu a vědu, aniž by zvážil, že spolu mohou společně koexistovat. Měsíc je ale odpradávna majetkem milenců, a tak se na něj i se svou benátskou růží, nabytou ve fantastickém světě, díky svému smělému plánu vrací. Svět snů je tak dle Zemana zjevně mnohem cennější než reálný svět.

Baron Prášil je první (a vlastně i poslední) Zemanův film, v němž na sebe krom audiovizuálního provedení snímku strhávají pozornost i herci. V hlavní roli září proti svému typu obsazený Miloš Kopecký (do té doby mu bylo souzeno hrát téměř výhradně záporné role), ve vedlejších probleskuje genialita velkých osobností českého divadla (Eduard Kohout, Karel Höger), Jan Werich si dokáže ukrást filmové plátno sám pro sebe několika replikami svého kapitána holandské lodi. Přesto je kromě tradičně dechberoucí vizuální koncepce, v níž společně se Zemanem jeho trikoví specialisté uvedli znovu do života krásné ilustrace Gustava Dorého, klíčovou složkou Barona Prášila hudba pod taktovkou Zdeňka Lišky. Liška tak jako ve Vynálezu zkázy spojuje v hudební partituře zdánlivě nespojitelné, organickou součástí jeho hudby jsou ruchy a aranžované zvuky, spojuje v jedno umění filmové hudby a sound designu. Už dynamika úvodní sekvence, která nás přenese ze Země na Měsíc či z našeho světa do světa snů a příběhů, je ukryta právě v jeho nezapomenutelné hudbě. Ta je stejně různorodá, suverénní a odvážná jako vyprávění Barona Prášila. Můžeme si jen postesknout nad tím, že v dalších snímcích se spolu Zeman a Liška už nesešli.

Aleš Říman