Kráska a psi

Vizuálně pestrý, rytmicky energický, přesto skličující film, v němž se ústřední postava v devíti navazujících obrazech setkává s nefunkčními společenskými systémy, které zviditelňují znevýhodněné postavení žen. Zatímco Mariam nezíská zastání u mužů ani u žen, dostává se do střetu s představami lidí, kteří se pokoušejí určovat, jak by se měla chovat znásilněná žena. V rozmezí jediné noci se vyjevuje obraz celé tuniské společnosti, která nám však do značné míry může připomínat i aktuální diskuze v českém mediálním prostoru. Film zpracovává příběh románu, který skutečná oběť případu sepsala po traumatických událostech v roce 2012.

V podání tuniské režisérky Kaouther Ben Haniaové se příběh stává rozpohybovanou noční můrou, která se cíleně vyhýbá explicitním a naturalistickým obrazům násilí, které by podporovaly senzacechtivý charakter takové reprezentace. Co režisérku zajímá, jsou spíš obyčejné projevy apatie a zkorumpovanosti policejních systémů, s nimiž se Tunisko v posledních letech potýká. Záměrem bylo zobrazit skryté násilí, které se velkému počtu lidí může zdát neviditelné.

Haniaová zdůrazňuje potřebnost lidskoprávních hnutí, jako jsou hnutí #MeToo, díky kterým se téma mohlo rozšířit i do oblastí arabských zemí, severní Afriky nebo Evropy. Film se v Tunisku stal prostředkem hnutí za Občanskou společnost, feministickou asociaci, která film promítala i ženám na venkově a pokoušela se prostřednictvím něho zlepšit erudovanost a způsoby vymáhání práva.

Snímek měl premiéru na MFF v Cannes v sekci Un certain regard a byl tuniským zástupcem na Oscarech. Do oscarových nominací v příslušných kategoriích se režisérka dostala se svým dalším hraným filmem Muž, který prodal svou kůži (The Man Who Sold His Skin, 2020) nebo se zatím nejnovějším dokumentárním snímkem Čtyři sestry.

Stanislav Pecháč