Blanquita

Guzzoni se i ve svém třetím hraném celovečerním filmu vrací k postavám adolescentů a vypráví příběh teprve osmnáctileté Blancy, která se nachází na hranici dětství a dospělosti. Stejně jako v případě jeho předchozího snímku Jesús se však brzy ukazuje, že postava musela dospět už dávno před dovršením plnoletosti. Guzzoni se volně inspiruje skutečnými skandály dětské prostituce, které otřásly zemí počátkem 21. století, a je velmi skeptický k mocenským systémům ve společnosti.

Blanca, která sama nikdy nepoznala rodiče, je ve svých osmnácti letech matkou. Je také bývalou prostitutkou. Svému okolí se i z těchto důvodů nejeví právě sympaticky. Navíc je jako mnoho teenagerů silně impulzivní, excentrická, vzteklá a netrpělivá. Velmi záhy se však dostává do ostře sledovaného procesu, když se ukáže, že byla jako nezletilá znásilněna. Jenže Blanca v očích společnosti není „správnou obětí“ a kvůli své povaze čelí mnoha stereotypním předsudkům. I v očích diváků se může jevit jako antihrdinka. Guzzoni kriticky zobrazuje fenomén tzv. obviňování oběti, který je v případech sexuálního násilí velmi obvyklým. Když se Blanca ocitá v boji proti síti vlivných politiků a bohaté smetánky, zjišťuje, že v jejím postavení není možné se domoci spravedlnosti.

Režisér svým filmem provokuje diváka k odpovědi na otázku, zda je v některém případě etické použít lež k dokázání pravdy. Stejně jako v předešlé tvorbě odhaluje mechanismy moci a zabývá se traumatem, které pramení zejména z nerovných podmínek ve společnosti. Jeho sociální drama se navíc opět přibližuje, tentokrát i díky výrazné hudební složce, až k hranicím tísnivého thrilleru.

Guzzoni v současnosti chystá svůj čtvrtý celovečerní hraný film, v němž se zabývá otroctvím v Latinské Americe 19. století.

Stanislav Pecháč