Modrý samet

Po filmové adaptaci Duny (Dune, 1984), která skončila kritickým i komerčním neúspěchem, se Lynch rozhodl vrátit ke komorněji laděné tvorbě s nižším rozpočtem a menším dohledem producentů. V nezávislém italském studiu Dino De Laurentiise znovu získává prostředky na natočení Modrého sametu, ale tentokrát je mu přislíbena kompletní tvůrčí svoboda včetně práva finálního střihu (původní čtyřhodinový střih vyšel v roce 2011 ve speciální edici).

Lynch se film rozhodl natočit jako neo-noir. Isabella Rosselliniová ztvárňuje postavu femme fatale, Kyle MacLachlan nejednoznačného protagonistu a kameraman Frederick Elmes využívá stínů a výrazných světelných zdrojů. Na atmosféře se silně podílí také ikonický soundtrack – Modrý samet je totiž první Lynchovou spoluprací s Angelem Badalamentim, který se později stává jeho dvorním skladatelem většiny filmových i televizních projektů. Ve vokálech můžeme poprvé zaslechnout zpěvačku Julee Cruiseovou.

Snímek byl přijatý se značnou kontroverzí, zejména s ohledem na motivy sexuality a násilí, někteří kritici dokonce film označili za pornografii. Z úst známého kritika Rogera Eberta zazněla i slova o mizogynii (kterou později v rozhovorech vyvracela představitelka hlavní role). Podobně jako jiné Lynchovy filmy je i na Modrý samet často aplikována interpretace skrze freudovskou analýzu. O film se dokonce zajímala známá filmová teoretička Laura Mulveyová, která na něj aplikovala feministickou filmovou teorii a vysvětluje si ho jako metaforu oidipovské rodiny.

Film nakonec získal nominaci na Oscara za nejlepší režii, dvě nominace na Zlatý glóbus, ale také dvě výhry na cenách kritiků v Los Angeles. Zkušenost z natáčení později Lynche inspirovala k vytvoření kultovního seriálu Městečko Twin Peaks (Twin Peaks, 1990-91). Dnes se Modrý samet často vyskytuje na seznamech nejlepších filmů všech dob.

Stanislav Pecháč