Páni kluci

Klasický román Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera patří dodnes k oblíbeným dětským knížkám a k jeho převodu na filmové plátno došlo už v éře němého filmu. Zájem o něj projevili i filmaři mimo Hollywood a výjimkou nebylo ani Československo. První vlaštovkou byla stejnojmenná televizní inscenace Pavla Krause z roku 1967. O 9 let později se Twainovým románem nechala volně inspirovat specialistka na dětský film Věra Plívová-Šimková, a to v retro komedii nazvané Páni kluci.

Scénář k tomuto filmu oficiálně zaštítil Vít Olmer, nicméně jeho skutečným autorem byl režimem zakázaný Jan Procházka. O této skutečnosti neměla ponětí ani samotná režisérka, která byla známa svou prostořekostí, a proto jí tato informace byla raději zatajena. Americké reálie byly ve filmu nahrazeny idylickým prostředím českého městečka Levín, kde na začátku 20. století prožívá všelijaká dobrodružství trojice kamarádů – Tomáš, Jožka a Hubert. Ta většinou končí nějakým průšvihem, nicméně z každé patálie se kluci dokážou vysekat, přežijí i svůj vlastní pohřeb a pomohou dopadnout lupiče, kteří vykradli občanskou záložnu.

V době tuhé normalizace se cenzurnímu zásahu nevyhnul ani tento ryze apolitický film. V titulní písni Petra Hapky Nestůj a pojď musel být na popud ústředního barrandovského dramaturga Ludvíka Tomana původní verš „My jsme ti tři jak se patří, výkvět a smetánka“ upraven na „My jsme ti tři jak se patří, nápadů studánka“. To vše s absurdním odůvodněním, že v socialismu žádný výkvět a smetánka neexistuje.

Naštěstí se žádné další závažné „chyby a nedostatky“ neobjevily, a tak mohla v březnu roku 1976 proběhnout premiéra filmu. Tu následovalo úspěšné tažení po festivalech u nás i v zahraničí. V dalších desetiletích se tento snímek prostřednictvím televizní obrazovky zapsal do povědomí několika generací diváků a nové fanoušky si získává i po více než 40 letech od uvedení do kin.

Jan Šulc