Salvador Simó / Španělsko 2018 / 80 min. / DCP
Po skandálu vyvolaném Zlatým věkem v roce 1930 upadl Luis Buñuel v nemilost. Režisérův přítel sochař Ramón Acín koupil los do loterie a slíbil, že když vyhraje, bude Buñuel moci natočit dokument v regionu Las Hurdes. A tak v roce 1933 vznikl film Země bez chleba. Snímek dává nahlédnout do důležitého období v životě režiséra.
Tento inteligentní animovaný film vznikl na motivy stejnojmenného komiksu Fermína Solíse. Je však mnohem víc než jen portrétem mladého filmaře, je skvělou formou, jak vstoupit do světa představivosti jednoho z nejvýznamnějších režisérů své doby. A rovněž jednoho z nejdiskutovanějších, a to ve vztahu ke skrytému významu mnoha obrazů, které se objevují v dílech, jež tvoří filmografii tohoto nezapomenutelného režiséra narozeného v Calandě, vísce v aragonské provincii Teruel.
Buñuel v želvím labyrintu také zdůrazňuje tři důležité konceptuální prvky v jeho historii: pouto mezi Buñuelem a Acínem (anarchistou, který byl zastřelen fašisty po jejich nástupu k moci), děsivou zkušenost, kterou pro Buñuela bylo potvrzení o míře zanedbanosti regionu Las Hurdes, a noční můry, které jsou následkem této zkušenosti. Film umně vysvětluje dějinný kontext, společenskou realitu a v neposlední řadě režisérovu bohatou představivost. Ne náhodou prohlásil Salvador Simó, že „Buñuel chtěl změnit Las Hurdes, ale Las Hurdes změnily jeho“. Simó natočil film, který fascinuje jak diváky znalé aragonského režiséra, tak ty, kteří se s ním nikdy nesetkali, a obohacuje je o jedinečný zážitek z animovaného filmu pojednávajícího o natáčení dokumentu.
Film je vyprávěn s nesmírným vkusem a úspěšně shrnuje hlavní prvky biografie režiséra počínaje konkrétní částí jeho života po tom, co se jménu Luis Buñuel navrátila popularita, které se těšil v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy se publikum obrovskou měrou zajímalo o jeho provokativní práci.
Pablo De Vita