Džob

Půl milionu diváků přišlo v roce 2007 na komedii Gympl, která se tak stala jedním z divácky nejúspěšnějších filmů roku. Úspěch filmu byl prostý. Na jedné straně osvědčený příběh o nezbedných studentech a vyhořelých učitelích, na straně druhé novátorský, v lecčems až dokumentaristicky stylizovaný příběh dvou writerů a jejich dobrodružných nočních výprav.

Volné pokračování Vejška vzniklo o sedm let později. Michal jako syn bohatého podnikatele studoval díky úplatkům a všelijakým podvodům Vysokou školu ekonomickou, sociálně mnohem slabší Petr se marně pokoušel dostat na UMPRUM. Školní historky tentokrát přebily vztahové záležitosti, přičemž větší důraz byl kladen i na pečlivější vykreslení tvorby nelegálního street artu, což se povedlo díky spoluautorovi scénáře, kterým byl Pasta Oner, grafik, malíř, sochař a průkopník českého graffiti 90. let.

Džob přichází jedenáct let po Vejšce a Pastu Onera v pozici spoluscenáristy a odborného poradce vystřídala Sany, další legenda českého street artu, mj. hlavní hrdinka dokumentu Girl Power (2016). Michal s Petrem se ocitají v krizi středního věku. Jeden chce s graffiti skončit, pro druhého je to pořád zásadní životní motor. Navíc už je ve street artu začínají vytlačovat mladší…

Tomáš Vorel (mj. Pražská 5, 1988; Kouř, 1990; Cesta z města, 2000), v 80. letech obecně považovaný za jeden z nejvýraznějších talentů českého filmu, si udržuje i ve svém dvanáctém celovečerním filmu svůj osobitý styl. Hodně staví na nadsázce, absurdním humoru, syté karikatuře přebujelého systému. Volí bližší záběrování, kombinuje neherce s herci. Džob tak lze vnímat jako další z jeho sociálních grotesek; jako hravou, drzou, ale zároveň i v lecčems temnou a smutnou zprávu o stavu současného světa. Dotýká se zásadních vztahových i společenských problémů a dělá to neotřelým způsobem.

Jaroslav Sedláček