Slavnostní zakončení + Vlny

31. říjen 1967, vysokoškolské koleje na pražském Strahově. Teplá voda neteče prakticky vůbec, často vypadává proud. Studentům dochází trpělivost a po dalším kolapsu elektrické sítě spontánně vycházejí do ulic. Nenásilná demonstrace, jejímž hlavním heslem je „Chceme světlo“, je brutálně potlačena policejními složkami. Navíc během zásahu kdosi pořídil záznam, který dokazuje, že celá akce se odehrála zcela jinak, než jak líčí oficiální média. Státní bezpečnost je v pohotovosti a Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu, kam se páska dostala, se snaží postupovat s maximální obezřetností… Autorský film Jiřího Mádla odkrývá známé i zcela neznámé kapitoly tzv. pražského jara, které se snažilo o obrodu společnosti a bylo krvavě potlačeno vojsky Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968. Mádl velmi umně splétá příběh mnoha postav. Využívá k tomu střídání filmového materiálu, dynamický střih, dobové hity a obarvené archivy. Daří se mu přesvědčivě navodit atmosféru doby a diváka emočně vtáhnout do středu dění. Při psaní scénáře se opíral nejen o dobové rešerše, ale i o setkání s některými členy někdejší Redakce mezinárodního života, zejména s Věrou Šťovíčkovou. Mádl původně snil o kariéře hokejisty, nakonec se i kvůli zranění přihlásil do konkurzu na hlavní roli ve filmu Snowboarďáci (2004). Ten se stal obrovským diváckým hitem a z Mádla prakticky přes noc idol náctileté mládeže. Z rychle nabyté slávy se mu ale nezamotala hlava. Prokázal, že není jen sezónní hereckou hvězdičkou (Křišťálový glóbus za Děti noci, Český lev za Modeláře) a cíleně se připravoval na další posun ve své kariéře (mj. kurzy scenáristiky na Newyorské filmové akademii v letech 2008–11). Krůček po krůčku zvyšoval náročnost svých autorských projektů (Pojedeme k moři, 2014; Na střeše, 2019) a Vlny jsou bezpochyby jeho dosud nejodvážnějším a nejambicióznějším filmem.
Jaroslav Sedláček