210 min.
Mohou sloužit soukromé galerie jako komunitní místa menších měst? Je tato forma udržitelná a ufinacovatelná? A jak galerie či soukromá muzea vnímají radnice? Oslovila jsem k inspirativní besedě Ivonku a Tomáše z kopřivnické galerie TOKIVO, aby se s vámi podělili o své zkušenosti a dodali inspiraci a návod, jak oživovat malá města či městské části. Ve vedlejším Příboru zase před časem vzniklo soukromé muzeum Sigmunda Freuda a o svých zkušenostech s jejím provozem si s námi kromě pana starosty a paní radní přijde povídat i manžel vloni zesnulé Jane McAdam Freudové, vynikající sochařky, se kterou muzeum založili.
TOKIVO je primárně prodejní galerie současného umění a platforma pro art-design-architecture. Součástí je studio vedené MgA. Tomášem Kadeřábkem, který se věnuje designérským a architektonickým projektům od studie až po realizaci. Uchopení konceptu a výsledná podoba galerie byly inspirovány mimo jiné dobrými příklady z jejich zahraničních cest. Už v prvopočátcích realizace tohoto projektu bylo zřejmé, že chtějí být víc než galerie a být zajímavým a inspirativním komunitním místem. Velkorysý a z větší části prosklený prostor s dostatkem světla v klidné lokalitě městského parku tak vybízel k dalšímu využití.
Rádi propojují zdánlivě nesourodé a tak se u nich můžete setkat například s meditacemi, jógou nebo kickboxem. Vyučují zde Helen Doron English /angličtina pro děti/ a další cizí jazyky. Probíhá tu hudební výuka, výtvarné workshopy, individuální art lekce a přípravy na střední a vysoké školy. Pořádají příměstské tábory pro děti. Nedílnou součástí jsou pravidelné coffee cuppings (řízená degustace výběrové kávy), dále pak přednášky, autorská čtení, individuální coaching a soukromé rodinné oslavy s výtvarným workshopem. Mnohé akce probíhají v sympatickém pop-up konceptu.
Rodný dům Sigmunda Freuda
odkoupilo Město Příbor v prosinci 2005 od soukromého majitele (dům č.p. 117). V rekordně krátké době necelých čtyř měsíců se na základě stavebního průzkumu Krajského památkového ústavu a projektu pana Ing. arch. Zdeňka Tupého podařilo vrátit dům do podoby druhé poloviny 19. století.
Rekonstruovaný dům ve své staronové podobě byl předán odboru kultury a cestovního ruchu a město ho provozuje od r. 2006.
Jane McAdam Freudová byla oceňovaná multidisciplinární umělkyně a myslitelka, dcera Luciana Freuda a pravnučka Sigmunda Freuda. Její přínos současnému umění, sochařství a konceptuálnímu myšlení je uznáván mezinárodně. Díla Jane McAdam Freudové jsou vystavena ve významných soukromých a veřejných sbírkách (Britské muzeum, Victoria and Albert Museum, Ashmoleann, Fitzwilliamovo muzeum, Brooklynské muzeum a archivů Národní galerie). Byla zastupována Gazelli Art House v Londýně a CE Contemporary Gallery v Miláně.
Svůj první čestný titul obdržela Jane na Central School of Art v Londýně, získala také stipendium British Art Medal Scholarship v Římě a magisterský titul na Royal College of Art v Londýně. Přednášela mimo jiné na několika londýnských uměleckých školách, včetně Royal College of Art, Central St. Martins a Morley College.
Jane navštívila Příbor, rodiště Sigmunda Freuda, v roce 2006 a spolu s manželem Peterem si vytvořili ve městě svůj druhý domov. V roce 2014 jí byla na Pražském hradě udělena cena Trebbia. Její přínos současnému umění, sochařství a konceptuálnímu myšlení bude žít dál v muzeu v rodném domě Sigmunda Freuda a její galerii v Příboře, jako kreativní prostor propagující propojení mezi uměním a psychoanalýzou, který se Jane podařilo vytvořit před jejím odchodem.
Promítaný film: Býk a krotitel
Itálie
30min.
režie: Francesco Fadda
Dokumentární film Býk a krotitel mapuje svět masek tradičního karnevalu konaného v sardské vesnici Escalaplano, přičemž jeho ztvárnění se pohybuje mezi poetickou vizí, převyprávěním tradice a antropologickou analýzou. Francesco Fadda se postaral o všechny jeho kreativní fáze, od kamery přes střih až po scénář a samozřejmě režii.
Říká se, že někteří muži se v noci proměňovali v býky a bučeli poblíž domů těch, kteří měli během dané noci zemřít. V duchu této pověsti si napůl člověk, napůl býk - „su boi" - divoce razí cestu ulicemi vesnice, nabírá lidi a svého krotitele na rohy a s řevem se vrhá na zem, aby všechny přítomné zastrašil. Jeho protiváhou a uklidňující postavou je „su domadori", který ho krotí, bodá a bije bičíkem. Krotitel je jakýmsi čarodějem, jenž iniciuje konejšivý rituál zvaný „s'imbruxiadura", který spočívá v tom, že navede býka do pomyslného kruhu a donutí ho, aby se kutálel po zemi tak, aby Země pohltila jeho negativní vlivy. Krotitel shodí býku pokrývku hlavy (skutečnou býčí hlavu), aby mu tak symbolicky navrátil lidské rysy a přivedl ho znovu k lidství.
Dokument ožívá na základě vzpomínek starých lidí - někdy jsou vzpomínky ostré, jindy jsou předávány pouze ve formě pocitů a emocí. Odvíjí se mezi těmito dvěma narativními rovinami, přičemž se snaží zprostředkovat určitá fakta spjatá s touto tradicí, ale zároveň podat tyto někdy už jen vybledlé vzpomínky podmanivým obrazem vyvolávajícím silné emoce.
Ráz dokumentu výstižně vyjadřují jeho úvodní slova: Je to příběh o ztracených a znovunalezených cestách vyprávěný jako pohádka, jako rituál, jako kouzelný příběh zahalený v karnevalovém hávu, který se stal tradicí. Je to cesta za poznáním lidské duše a jejích nepřeberných nuancí.
K filmu budou v prostoru stanu Nové reality vystaveny fotografie autora k danému filmu.
