Kontejner

Mumlavý monolog o bytí ve špatném těle měl premiéru na Berlinale v roce 2006, kde rozdělil diváky i kritiky. Jedni jej vítali jako odvážný, hluboce osobní experimentální film, druzí jej považovali za nepřístupný a nicneříkající. Avantgardní Kontejner Lukase Moodyssona představuje radikální odklon od jeho dřívějších realistických vyprávění, jako byly filmy Láska je láska nebo Společně. Černobílým snímkem bez synchronního zvuku zpochybnil konvenční filmový jazyk a uvrhl diváka do proudu vědomí, který je zároveň intimní i odcizující.

Film sleduje fyzicky a emocionálně nejednoznačného protagonistu s ženskou duší uvězněnou v letargickém mužském těle. Hrdina malátně putuje apokalyptickou městskou krajinou squatů, opuštěných nemocnic, drogových večírků a snových nemíst. Filmový štáb natáčel v několika lokacích, mimo Švédsko například v dystopické krajině Černobylu či v opuštěné nemocnici v rumunské Kluži. Tato různorodá prostředí přispívají k pocitu dislokace a bezčasí a dále destabilizují divákův pocit místa a zakotvení ve vyprávění.

Vizuální stránku bezbřehého psychického terénu šeptem doprovází podmanivý voice-over (namluvený americkou herečkou Jenou Maloneovou), který promlouvá v útržkovitých, poetických úvahách. V těchto promluvách se eklekticky mísí genderová identita, tělesná dysmorfie, posedlost celebritami, náboženské představy a existenciální zoufalství. Myšlenka těla jako „popelnice“ je rozehrána jak vizuálně, tak konceptuálně, když vypravěčka opakovaně uvažuje o obývání nesprávného těla, o rozpuštění hranic mezi sebou a druhým, mužem a ženou, posvátným a profánním. Díky tomu byl Kontejner drásavou meditací o genderové fluiditě a trans zkušenosti dlouho před tím, než se tato témata dostala do širšího kulturního povědomí.

Anna Šípová