Tmavomodrý svět

Po oscarovém úspěchu Kolji se Jan Svěrák několik let rozmýšlel, jaký další projekt zvolit, a probíral se anglickými a americkými scénáři. Žádný z nich ho neuchvátil natolik, aby se ujal jeho realizace, touha natočit jako další logický krok film v angličtině v něm ale zůstala. Měl se jím stát právě Tmavomodrý svět, ovšem téma, které bylo pro českého tvůrce i diváka důležitou splátkou historického dluhu, zahraniční producenty příliš neoslovilo, a film je tak „pouze“ koprodukcí, v níž prim hrají Češi. To však filmu nic neubírá na výjimečnosti, jíž se v kontextu domácí produkce těší.

Jan Svěrák natočil za „české“ peníze“ světový snímek včetně leteckých bitev, jejichž podoba si v ničem nezadá se světovým standardem. Jádrem Tmavomodrého světa jsou však vztahy. K vlasti, k příteli, k ženě, k vlastnímu svědomí… To vše rekapituluje z marodky mírovské věznice pilot František Sláma, byť jeho posluchači jsou jen malý zlodějíček a uvězněný nacistický lékař.

Ve vztahu k prvnímu vyniká samozřejmé hrdinství mužů, kteří opustili Čechy, aby se mohli proti Hitlerovi postavit v cizí armádě, v hovorech s druhým se zjevuje historická tragédie a paradox. „Mírovské“ rámování příběhu bylo podle tvůrců nutným dovětkem, historickou lekcí, která zejména pro mladší diváky měla příběh povýšit nad pouhou „akční podívanou“.

Příběh sám je pak odyseou třicetiletého instruktora letecké školy Františka Slámy a jeho o deset let mladšího žáka Karla Vojtíška a jejich cesty přes výcvikový tábor v Británii až na letiště Fowlmere, odkud vzlétají do akce, jejich přátelství, milostné rivality a především bezpodmínečné loajality. Vedle suverénního Ondřeje Vetchého v roli Slámy byl velkým objevem filmu tehdy sotva dvacetiletý Kryštof Hádek v roli Vojtíška.

Iva Hejlíčková