Delegace

V Izraeli existuje typická tradice – krátce před dostudováním střední školy se studenti vydávají na cestu do Evropy, aby pod dohledem pedagogů reflektovali události tragické historie. Navštěvují koncentrační tábory, muzea holokaustu a sledují filmy o židovských pogromech. Po dovršení osmnácti let je pak čeká povinný nástup do Izraelských obranných sil, který se kromě mužů týká i žen. Jenže kamarádi Frisch, Nitzan a Ido mají ve svém věku úplně jiné starosti. A právě ty se zdají být paradoxně podstatnější.

Snímek přechází od kolektivního k osobnímu a s oběma rovinami pracuje ve vzájemném kontrastu. Skutečné emoce přitom nalézá spíše v malých dějinách, mezi jednotlivými studenty, kteří mohou být sami sebou pouze v soukromí. Na veřejnosti, kde se mají dostávat do kontaktu s vlastní historií, jsou naopak nabádáni k upozaďování sebe sama, vlastní národnosti i jazyka. Vždyť je taky už odmala učí, že všude mimo svůj domov jsou „obklopeni nepřáteli“. I přes absurdnost těchto postupů je film poukázáním na přetrvávající antisemitismus ve společnosti, kterým režisér Asaf Saban reflektuje i vlastní vzpomínky na dětství.

Saban se nesnaží o holokaustu vyprávět explicitně pomocí podbízivých emocí. Průchod artefakty minulosti naopak z pohledu diváka pojímá s nečekanou distancí. Jako by nám byla historie vzdálená a už se nás netýkala. Jako jediný skutečný prostředník tohoto spojení s minulostí funguje pamětník Yosef, který však již sám bojuje s rekonstrukcí nespolehlivé paměti. Snímek upozorňuje na mizející kontakt s minulostí, který může podle Sabana vést k nebezpečnému přetváření narativů.

Má historie stále sílu nás formovat? Můžeme se z ní ještě poučit? Delegace zaujme zejména netradičním propojením coming-of-age dramatu a filmu o holokaustu. Asaf Saban svůj snímek premiéroval na Berlinale.

Stanislav Pecháč