Vysvobození

Britský režisér John Boorman se v Hollywoodu uvedl velmi povedeným neonoirovým thrillerem Bez okolků (Point Blank, 1967), ale po komerčním nezdaru komorního válečného dramatu Peklo v Pacifiku (Hell in the Pacific, 1968) se zase vrátil do Anglie. Jeho třetí americký snímek Vysvobození mu přinesl mimořádný úspěch u diváků, zato se setkal s výrazně méně kladnými kritickými ohlasy, neboť ne všichni doboví recenzenti (včetně renomovaných jmen, jako Vincent Canby nebo Roger Ebert) byli ochotní film přijmout jako alegorii s hlubším podtextem. Teprve s odstupem času se objevily obsáhlejší rozbory, které pod vnější vrstvou dobrodružného snímku o přežití odkrývaly i jeho podhoubí, posouvající příběh do existenciální roviny a zjevně odkazující k válce ve Vietnamu.

Americký jižanský básník James Dickey vydal první a nejlepší ze svých tří románů Vysvobození v roce 1970 (česky vyšel až v roce 2011). Autor ho po bouřlivých diskusích s Boormanem přepsal do scénáře a také vytvořil epizodní figurku šerifa v závěru filmu. Na začátku o čtyřech protagonistech nic nevíme, ale s postupným odvíjením příběhu se seznamujeme s chlapáckým, sportovně založeným Lewisem, přemýšlivým Edem, změkčilým Bobbym a nenápadným introvertem Drewem. O jejich pracovním nebo rodinném životě se nedozvíme prakticky nic.

Studio Warner Bros. původně chtělo mít ve filmu alespoň dvě hvězdy, což se ukázalo být finančně neprůchodné, a tak Boorman nakonec Vysvobození obsadil podle svého. Jon Voight i Burt Reynolds už měli filmové zkušenosti s většími rolemi, ale Ned Beatty a Ronny Cox stáli před kamerou poprvé. Všichni ze své účasti na filmu profitovali, nejvíc Burt Reynolds, který se díky němu stal jednou z nejpopulárnějších hvězd sedmdesátých a osmdesátých let. Ani po více než půlstoletí neztratilo Vysvobození nic ze své působivosti, především kvůli přesvědčivým hereckým výkonům, mistrnému gradování napětí a brilantní práci kameramana Vilmose Zsigmonda.

Michael Málek