Diamantino

„Příběh filmu je smyšlený. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, místy, produkty nebo obřími štěňátky je čistě náhodná,“ upozorňují titulky filmu Diamantino hned na úvod. Snímek je nádherně pošahané a žánrově nezařaditelné dílo kombinující science fiction a politickou satiru, queer thriller a béčkovou komedii s analytickými postřehy o modlách současné společnosti. Diamantino Matamouros je fotbalový bůh, uctívaný v celém Portugalsku. V podání Carlota Cotty (na LFŠ je herec k vidění také při jedné ze svých spoluprací s režisérem Miguelem Gomesem, ve filmu Évonprs deníky) maximálně připomíná fotbalovou pýchu Realu Madrid i Portugalska Cristiana Ronalda.

Vždy když Diamantino převezme míč a vydá se na branku, tak svět zmizí, vše se mu ponoří do lahodné růžové mlhoviny, připomínající cukrovou vatu, ze které vykukují jen olbřímí chlupatá štěňátka. A akce skončí gólem. Zdá se, že fotbalová superstar vlastně nemá v hlavě ani nic moc jiného. To je jen začátek avantgardní podívané. Každý ale jednou selže a Diamantina tato nepříjemnost potká právě při klíčové penaltě na mistrovství světa. Padlého anděla obklopují reklamní billboardy, které nafotil, ale proklíná ho celý národ, i jeho bezcitné sestry dávají nepokrytě najevo své opovržení. Diamantino se topí v dříve nepoznané samotě a pochybách o sobě samém. Rozhodne se adoptovat uprchlickou dívku s tím, že nebude sám a potěší své fanoušky. Zároveň se stává předmětem bizarního vědecko-nacionalistického výzkumu za účelem naklonování, rozmnožení a zvýšení síly a sebevědomí celého národa.

Film měl světovou premiéru v roce 2018 v rámci Týdne kritiky (Semaine de la critique) v Cannes a sklidil patřičný ohlas pro svoji směs žánrové nepředvídatelnosti, komediální nápaditosti a stylistické přepjatosti. Pro režisérsko-scenáristickou dvojici Gabriel Abrantes a Daniel Schmidt, oceňované tvůrce krátkých filmů, videoklipů ad., se jednalo o několikátý společný film, ale první snímek s celovečerní stopáží.

Pavel Sladký