Polapená dívka (benši: Ičiro Kataoka, hudba: Reiko Emuraová)

Navzdory přítomnosti žánrových motivů jako gang, plánování zločinu, zbraně či boj s policií zůstává totiž Polapená dívka především „ozuovským“ rodinným dramatem. Sledujeme navíc vztahy nikoli v rámci jedné rodiny, nýbrž hned dvou… i mezi nimi navzájem: sourozenecké dvojice na jedné straně a partnerského páru na straně druhé. Tyto vztahy jsou přitom pojímány nebývale symetricky: první žena (sestra) svou nezištnou dobrotou inspiruje, zatímco druhá žena (partnerka) se jí nechává inspirovat, podobně jako druhý muž (partner) svou chlapáckou pózou inspiruje, zatímco první muž (bratr) se jím nechává inspirovat. A jestliže v první půli snímku řídí vyprávění hodnoty partnerského páru, v jeho druhé půli se tyto začnou proměňovat vlivem sourozenecké dvojice. Mužský žánr je ke všemu pojatý jako ženský film, protože těžištěm obou dvojic jsou dívky a jejich dilemata. Pochopitelně, že Ozu americkou kinematografii dvacátých a raných třicátých let velmi dobře znal, zkoumal a obdivoval, což je na Polapené dívce bezesporu vidět ještě více než na jiných jeho němých filmech. Pracuje s explicitně šerosvitným přístupem, ikonografií kostýmů a atraktivním „kriminálním“ prostředím heren a boxerských zápasů – a jeho snímek vrcholí žánrově očekávatelnou honičkou se zákonem. I tady je ovšem namístě dodat, že pro vývoj vztahů jsou nakonec důležitější prostory domácí (byt), kulturní (obchod s deskami) či hodnotově bezpříznakové (ulice) než žánrově specifické. Zmíněná finální honička je v nečekané míře přerušována odbočkami k důvěrné partnerské debatě, kdy se jedna z postav snaží dospět k definitivní hodnotové proměně. A nakonec, navzdory dynamičnosti stylu je Polapená dívka velmi blízká autorovu strohému, kolem obměňujících se vzorců uspořádanému přístupu k filmové technice, např. střihem přes osu či dekorativním umísťováním prvků v prostoru. Polapená dívka je jistě jedním z autorových mistrovských děl, neb právě promyšlenost pojetí a suverénnost proměny západních zdrojů pro vlastní režijní záměry ukazují, jak vyzrálým, sebejistým a vysoce alternativním umělcem Jasudžiró Ozu už ve svých devětadvaceti letech byl.
Radomír D. Kokeš
Ičiro Kataoka Ičiro Kataoka je přední japonský benši. V éře němého filmu obnášela tato role performativní průvodcovství během projekcí. Kataoka udržuje tuto tradici živou i sto let poté. Vystupoval v desítkách zemí a doprovázel bezmála čtyři sta filmů japonské, ale i západní kinematografie. V roce 2020 vydal objevnou publikaci Breathing Life into Film: A Benshi History. Kromě vystupování se věnuje též aktivitám za záchranu němé filmové éry.