Mazací hlava

I podmínky během natáčení se rovnaly noční můře. Oproti původnímu plánu se scénář o rozsahu jednadvaceti stránek natáčel celých pět let s minimem financí, kvůli čemuž se v procesu vystřídali dva kameramani – Frederick Elmes (pracoval i na pozdějších Lynchových filmech) a Herbert Cardwell. Velká část filmu byla vytvořena v malém garážním komplexu včetně některých kulis, v nichž Lynch spával po rozchodu s tehdejší manželkou. S minimem financí se překrývala i zodpovědnost za jednotlivé složky – Lynch se kromě scénáře a režie podílel na produkci, střihu, speciálních efektech, scénografii a také na hudbě a zvuku.

U řady významů Lynch dodnes zatajuje jejich zamýšlený význam. Tajemstvím je stále obestřena například úvodní scéna nebo postava malého dítěte, kolem jehož výroby koluje řada teorií. Mazací hlava bývá nejčastěji interpretována z pohledu freudovské analýzy, jelikož hlavní postavy Henry Spencer a jeho žena procházejí nastupujícím strachem z rodičovství. Výrazným motivem, jehož si divák může všimnout, je Lynchova fascinace elektricitou, která se odráží i ve zvukovém designu – ten kombinuje řadu industriálních ruchů, unikající páry a radiátorů.

Snad ani nelze spočítat, kolik význačných osobností označilo Mazací hlavu za jeden z jejich nejoblíbenějších filmů. Stanley Kubrick ho pouštěl štábu během natáčení Osvícení (The Shining, 1980). John Waters při jedné z diskuzí po promítání svého filmu přeskočil svůj film a mluvil raději o Mazací hlavě, na níž se snažil nalákat své undergroundové publikum. Slovy chvály nešetřil ani spisovatel Charles Bukowski. Neznamená to, že by byl film přijat bezproblémově – byl odmítnut na řadě festivalů a hned několik producentů a distributorů z promítání znechuceně odešlo. Film se přesto nakonec dostal ke správným lidem. Lynch získal nabídku natočit třetí díl původní trilogie Hvězdných válek (Star Wars) nebo Sloního muže v produkční společnosti Mela Brookse.

Stanislav Pecháč