Jen o rodinných záležitostech

Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou. Motto, rámující filmové drama Jen o rodinných záležitostech, se vztahuje na komunistické šelmy, které ukázaly mnoho stop a zašlapaly do země spoustu nevinných lidi, kteří jim z různých důvodů překáželi.

V době největší hysterie a davové psychózy raných 50. let se zrádci museli najít i ve vlastních řadách. Mezi takové oběti patří úspěšný komunistický právník JUDr. Jan Steiner-Kamenický (Jiří Bartoška) a tajemník KV KSČ Jaroslav Mrázek (Jaromír Hanzlík). Oba poznají vrtkavost vysokého postavení v partajní hierarchii, stačí dva příkazy k předběžnému zadržení a během chvilky se z vážených funkcionářů stanou bezejmenní vězni s čísly, od kterých se nečeká nic jiného než přiznání protistátní činnosti a velezrady, byť jsou jejich obvinění sebevykonstruovanější.

Na jejich postupné degradaci v poslušně papouškující stroje režisér Svoboda ukazuje metodiku komunistických procesů, která je založena na neustálém psychickém i fyzickém nátlaku, všudypřítomném strachu a šikaně, jež se nevyhnou ani jejich rodinám a známým.

V jedné věci je Svobodova kritika komunistického aparátu sporná a alibistická, protože staví otázku monstrprocesů pouze do pozice zvůle zlých komunistů, kteří ubližují těm hodným. Úplně tak opomíjí skutečné hrdiny většiny procesů, jimiž byli opoziční politici, kněží, sedláci, soukromí podnikatele nebo také angličtí letci.

Režisér Jiří Svoboda rád ve svých filmech využívá vnějších efektů a volí expresivní ladění. Nejlépe si vedl tam, kde k expresi dostal i nosný příběh, to jest ve filmech Zánik samoty Berhof (1983) a Skalpel, prosím (1985). Po sametové revoluci se angažoval ve vysoké politice jako poslanec a později i předseda KSČ. V prosinci 1992 na něj byl spáchán atentát, načež složil všechny funkce a vrátil se k režii. Potom zaujal například kriminálním thrillerem Sametoví vrazi (2005), inspirovaným případy tzv. Orlických vražd.

Speciální projekce snímku proběhne v prostorách uherskohradišťské věznice, kde byl ke konci osmdesátých let natočený.

Jan Šulc