Lenny Abrahamson / Irsko, Velká Británie 2014 / 95 min. / DCP
Britsko-irská tragikomedie o talentu, touze po slávě i duševním zdraví nastavuje příslovečné zrcadlo muzikantům, posluchačům a v neposlední řadě i sociálním sítím. V hlavní roli se představil Michael Fassbender, který téměř po celý film nesundá z krku obří umělohmotnou hlavu.
Snímek vychází ze zážitků spoluscenáristy Jona Ronsona, jenž se v 80. letech setkal s komediantem a muzikantem Chrisem Sieveyem. Ten tehdy pro pódiové účely stvořil své alter ego – ambiciózního popového zpěváka Franka Sidebottoma. Postava se vyznačovala velkou kulovitou hlavou a namalovaným obličejem. Ronson se potkal se Sieveyem na studiích a připojil se k jeho kapele jako klávesista.
Při psaní scénáře se spojil s Peterem Straughanem (Jeden musí z kola ven / Tinker Tailor Soldier Spy, 2011). Výsledkem je výstřední komedie se záblesky psychologického dramatu, jež originálně nahlíží na proces tvorby uměleckého díla.
V jejím středu nestojí „hlavoun“ Frank, ale mladý Angličan Jon. Obyčejný kluk, který zoufale touží skládat dobrou hudbu a ještě za ni sklízet ovace. Osud mu do cesty přihraje podivnou kapelu Soronprfbs, jejíž klávesista se pokusil o sebevraždu. Jon ze zoufalství nabídne své služby jejich manažerovi, který ho letargicky vezme za slovo. Než se Jon naděje, odjíždí se Soronprfbs do Irska nahrávat album. Zde se marně a křečovitě snaží zapadnout a dostat se pod kůži osobitým hudebníkům stíhaným vlastními démony. Nejvíc chce zapůsobit na podivínského Franka, frontmana a muže, který nikdy (ani ve sprše) nesundá z krku umělou hlavu. Jonova osobnost se na zapadlém venkově obrazně řečeno rozdělí – je fascinován a zcela pohlcen Frankem a jeho hudební genialitou, zároveň však v sobě nenachází sílu opustit své nenaplněné sny a o několikaměsíčním bizarním nahrávání šíleně nezávislé hudby zpravuje své „followery“ na YouTube i Twitteru.
Film zpočátku rezonující spíše parodickými tóny se postupně vyvine ve vyváženou syntézu holdu a persifláže rádoby vizionářských muzikantů, kteří se snaží změnit (hudební) svět a zároveň zůstat v anonymitě.
Bolestné zjištění, že nadaný Frank je v konotacích „normálního světa“ jen mentálně narušený člověk, nepředstavuje nejsmutnější moment díla. Tím je Jonova mělká schopnost sebereflexe a hluboká schopnost sebeklamu. Střet jeho obyčejných mainstreamových ambicí a křehkých individualit s kreativním myšlením kolegů tak nevyhnutelně vyústí v destrukci pochybné existenční rovnováhy všech zúčastněných.
Kristýna Pleskotová