Ginger a Fred

Federico Fellini obsadil svoji manželku Giuliettu Masinovou v rozmezí let 1950–1965 do šesti filmů a své herecké „alter ago“ Marcella Mastroianniho v letech 1960–1980 do třech hraných snímků. Režisérovi ikoničtí herečtí protagonisté se před kamerou společně potkali až později a pouze jednou v nostalgické tragikomedii Ginger a Fred. Ztvárnili v ní dva zestárlé varietní tanečníky, kteří kdysi napodobovali Ginger Rogersovou a Freda Astaira. Elegantní Amelia i výřečný Pippo přijíždějí do Říma, aby po třiceti letech oživili své dávné číslo a zatančili ve vánoční televizní show. Během přímého přenosu pokleslého pořadu, ve kterém kromě dvojníků různých celebrit vystupuje plejáda prapodivných existencí, dojde k výpadku proudu. Ginger a Fred je další Felliniho film o světě zábavy, nahlížené tentokrát médiem televize. Režisér ji přirovnává k „velikánskému rozbitému zrcadlu, v jehož každém střípku se odráží kousek reality“. Příběh měl být původně součástí televizní minisérie, kterou kromě Felliniho měli natáčet i další režiséři včetně Michelangela Antonioniho či Franka Zeffirelliho. Z tohoto záměru však nakonec sešlo. Satirický pohled do zákulisí televizního pořadu, který připomíná spíše panoptikum, umocňují křiklavé, sexuálně dvojsmyslné reklamní spoty, které natočil Fellini. Režisér se nespokojil pouze s úšklebkem nad bezduchou zábavou komerčních televizí, jaké v té době v Itálii provozoval Silvio Berlusconi. Pod všemi groteskně výstředními výjevy se skrývá i melancholický milostný příběh. Závěrečný taneční výstup, v němž se Giulietta Masinová a Marcello Mastroianni i po překročení šedesátky představují ve výborné formě, hudebně odkazuje na „astairovské“ muzikály Veselý rozvod (The Gay Divorcee, 1934), Páni v cylindrech (Top Hat, 1935) a Námořníci jdou (Follow the Fleet, 1936). Ačkoli Fellini americkou dvojici vždy obdivoval, tragikomedie se k jeho lítosti nesetkala s pochopením právě u Ginger Rogersové. Ta producenta Alberta Grimaldiho i amerického distributora filmu dokonce zažalovala u soudu, ale neuspěla.
Tomáš Seidl