Amerikánka

Představení Amerikánka mělo v režii Viktora Tauše premiéru na holešovické scéně Jatka78 v roce 2018. Inscenace prošla řadou proměn a překročila i hranice jevištního prostoru: vznikl divadelní film a fotografická kniha, autor scénáře David Jařab příběh přepsal do románové verze. Před dvěma roky byla na Jatkách78 uvedena kolektivní show Snowflakes, jakási „živá upoutávka“ na Taušův film.

Amerikánka je režisérův dosud nejosobnější projekt. Je inspirován osudem dívky z husákovského Československa 80. let, kterou později Viktor Tauš poznal na ulici, kdy i on sám žil jako bezdomovec. Film však není tradičním převodem divadelní inscenace, neboť ke stejné látce přistupuje zcela odlišně. Zároveň je jejím pokračováním, jelikož hrdinčin příběh rozvíjí dál do její dospělosti.

Mladá žena si skládá kaleidoskopické útržky vzpomínek na své dětství a dospívání. Její otec údajně emigroval do Ameriky, matka-alkoholička ji opustila. Společensky vyvržená a vnitřně rozpolcená Ema prošla dětským domovem, pěstounskou péčí i pasťákem. Snášet útrapy, šikanu a ponižování ji pomáhala nezdolná víra v sebe sama, touha po svobodě a dětinská naděje, že jednou uvidí bájnou Ameriku, kde na ni čeká táta.

Amerikánka není realisticky, chronologicky ani lineárně koncipovaný film. Viktor Tauš ve spolupráci se scénografem Janem Kadlecem vytvořil hyperstylizovanou koláž fantazijních metaforických obrazů, křiklavých barev a neonových světel. Rozkolébaná kamera, nezvyklé úhly záběrů, hektické prostřihy a sugestivní hudba proměňují přefiltrované vzpomínky titulní postavy v halucinogenní klip, který zpětně reflektuje její pocity v jednotlivých fázích života.

Zatímco na divadle excelují ve dvojjediné symbióze Tereza Ramba a Eliška Křenková, filmovou aktérku v různém věku znamenitě ztvárňují tři herečky. Vedle Pavly Beretové překvapují svými suverénními výkony filmové debutantky, sedmnáctiletá Julie Šoucová, a především devítiletá Klára Kitto. Spontánně působí také desítky mladičkých neherců, oněch divadelních „snowflakes“, které i ve filmu převážně představují samy sebe. Tedy opuštěné děti z dětských domovů.

Díky své emocionální intenzitě, formální nespoutanosti a společenskému přesahu je Amerikánka jedním z nejodvážnějších filmů polistopadové kinematografie.

Tomáš Seidl