Na konci světa

Dva muži si spolu začnou komplikovaný románek, když osamoceni hlídají stádo ovcí uprostřed přírody. I touto větou se dá popsat novinka Na konci světa, která si proto při své premiéře na festivalu Sundance vysloužila přezdívku britská Zkrocená hora (Brokeback Mountain, 2005). Debut Francise Leeho, oceněný v Park City za režii, nabízí ovšem víc než nápodobu už viděného v kulisách severoanglického Yorkshiru, kraje přezdívaného Boží země (odtud původní název God’s Own Country).

Citlivý příběh mladého Johnnyho, který musí udržovat v chodu rodinnou ovčí farmu a na stereotyp a dřinu reaguje permanentní podrážděností a alkoholem, variuje univerzální drama člověka uvězněného sám v sobě. Příchod pomocné pracovní síly z Rumunska v podobě rozumného a pohledného Gheorgheho nejdřív Johnny automaticky odmítá. Než se překonán vlastní touhou pokusí poprvé někomu otevřít. Francis Lee také vyrostl na farmě, z níž ve dvaceti utekl do Londýna za filmem. Nejprve se mu věnoval jako herec, před několika lety se rozhodl pro dráhu režiséra. S prvním celovečerním snímkem se vrátil domů. Natáčelo se v blízkosti farmy jeho otce, herci se během příprav naučili základní farmářské dovednosti včetně rození jehňat. K tomu jak Alec Secareanu, tak především Josh O’Connor v roli Johnnyho dokázali přesvědčivě vyobrazit hluboké emoce postav prožívajících formující životni momenty. Lee do filmu otiskl vlastní pocity izolace z mládí, upozorňuje však, že nejde o autobiografii. Svůj snímek vidí jako příběh o tom, že je těžké se poprvé zamilovat a odvážit se být zranitelný. Rezonuje v něm i téma otevřenosti vůči neznámým vlivům, které po brexitu dodalo filmu nový, politický rozměr.

Srovnání se Zkrocenou horou je spíš novinářská nálepka, ukazuje však, že se postavení gayů ve společnosti i filmu posunulo. V Na konci světa homosexualita není stigmatem ani hlavním důvodem Johnnyho uzavřenosti, jeho orientace jen zvýrazňuje jeho izolaci. Její překonání už neurčuje společenský pokrok, ale hlavně on sám.

Iva Čermák Přivřelová