Šedé včely

Román Andrije Kurkova o rozvedeném padesátníkovi, který podnikne strastiplnou cestu válečným Donbasem až na Krym, aby jeho včely mohly v klidu sbírat pyl, tematizoval nejen vleklou válku, ale i propagandu tamních končin. Etablovaný ukrajinský spisovatel – sám přitom narozený v Rusku a píšící v ruštině – pronikal přes všechnu tíživost do hlubin národnostního konfliktu s empatií i nadhledem. I proto se z knihy stal na Ukrajině bestseller, který byl vbrzku přeložen do řady světových jazyků (česky 2023). A i proto si ho Dmytro Mojsejev vybral pro svůj třetí film, který situuje jen pár týdnů před ruskou invazi na území, které si všichni nárokují, ale nikdo se o něj nestará.

Píše se leden 2022. Donbasem prošla válka sem i tam několikrát, nezbylo tu mnoho živých lidí, ani nerozstřílených věcí. Serhij a Paška odmítají opustit své domovy, a tak žijí v zemi nikoho, odpojeni od elektřiny, důvěryhodných zpráv i pravidelného zásobování. Zanecháni napospas osudu, naučili se pospolu žít, ač v tomto konfliktu patří každý na jinou stranu. Paška je přičinlivý chlapík, který pro kořist i potěchu prolézá domy někdejších sousedů. Serhij je věčně nevrlý mrzout, kterého ve všem nastalém zmaru zajímají jen jeho včely. A pak taky mrtvý voják, který mu nedá spát…

Prozaičnost války přibližuje Mojsejev v dlouhých záběrech pečlivě volených kompozicí a v tlumených okrových barvách, které uzemňují neradostnou realitu těchto míst. Nabízející se tragédii režisér posouvá do jiných žánrových rovin, v nichž může zachovat ambivalenci doby, historii míst i situační humor. Ten pramení především z nesourodých charakterů obou protagonistů a působí v daném prostředí podobě třaskavě jako nedaleké detonace. Režisérova svérázná variace na buddy movie obchází obloukem scény bojů a soustředí se na emocionální a psychologický dopad války, čímž dělá z fimu osobitý příspěvek ukrajinské kinematografie.

Kamila Dolotina