Jan Foukal / Česká republika 2022 / 74 min. / HD file
Bromance Jana Foukala a Alberta Romanuttiho je vícevrstevnatým pohledem na období koronavirové epidemie, během níž se dva umělečtí podivíni musejí vypořádat s nově nastalou situací, která jejich životy obrací vzhůru nohama. Portrét samoty, ale i hledání nových nadějí, melodií a světel v jednom malém bytě.
Intimní nahlédnutí do soukromí dvou výrazných hlasů české hudební a filmové scény, Alberta Romanuttiho, frontmana psychedelické, rockové, jazzové, space (a mnoho dalších přívlastků) kapely Bert & Friends, a filmaře Jana Foukala, který na sebe upozornil například trampským dokumentem Amerika (2015). Nejedná se přitom o první spolupráci obou tvůrců – Bert složil hudbu již k Foukalově celovečernímu hranému debutu Marťanské lodě (2021), kde tklivými smyčci doplňoval písničkový soundtrack Martina E. Kyšperského a jeho kapely Květy. Tihle dva se zkrátka dobře znají. Teď je však čeká zatím nejtěžší zkouška – obstojí jejich kamarádství, když spolu musejí strávit delší dobu o samotě?
Celosvětové okolnosti převracejí životy a vedou obě osobnosti ke stereotypu, nudě a tvůrčím či osobnostním krizím. Divákům se odhaluje odvrácená strana člověka za ztřeštěnými alter egy, kterými kapela Bert & Friends doplňuje svou hudbu. Co se v karanténě stane s nakažlivě optimistickou a svěží energií Berta, kterou jeho fanoušci tak dobře znají? Dokument připomíná univerzální karanténní zkušenosti každého z nás a nabízí jejich zpětnou reflexi. Mrtvý čas, mísící se s melancholií, ale i s novým nazíráním na prostředí, v němž žijeme. Co vlastně vidíme při pohledu z okna, kolem kterého každý den procházíme? Mezi všedností pomalu klíčí plody nové kreativity a tvůrčího stylu. Je nám umožněno nahlížet do tvůrčích procesů za vznikem nových skladeb i básnických textů.
Výsledným dílem života v izolaci pak není pouze dokumentární portrét dvou individualit, ale i doprovodné hudební album, které z filmu činí také netypické making-of. A co víc, letos můžete na LFŠ dvojici slyšet živě 1. 8. ve 20:30 na Kolejním nádvoří – je snad lepšího pobídnutí k intermediální katarzi?
Stanislav Pecháč