Naděje

Prozaické a scenáristické dílo Jana Procházky je mimo jiné výjimečné tím, že dokazuje, jak obyčejný život obyčejných lidí dokáže být opravdovým, silným dramatem. Že po dekádě marných pokusů o realistický film s budovatelským námětem, případně odehrávající se v dělnickém prostředí přišel tvůrce, který dokáže organicky propojit angažovaný námět s realitou a zároveň poezií lidského života.

V Naději v tomto ohledu zašel Procházka prozatím nejdál. Ve snaze vymanit se z doktríny socialistického realismu tím, že nebude psát o lidu, ale o člověku si vybírá za hlavní postavy svého příběhu ty, kteří by v nové socialistické společnosti 60. let ani neměli existovat, tedy zloděje, šejdíře a notorického alkoholika a padlou ženu, jejímž náručím prochází každý večer jiný muž. Dva ztroskotanci, kteří na sebe zbyli, se pokusí v domečku nad obrovskou štěrkovnou začít nový život a ustrážit si ho před nepřejícím a nedůvěřivým okolím a v případě Lucina i před stíny, které si nosí v sobě a nedokáže je ovládat.

Naděje se opírá o vynikající scénář, dechberoucí už ve své literární podobě. Procházka psal obě hlavní role na tělo jejich představitelům, pro Hrušínského od samého počátku, Haně Hegerové ji po jejím obsazení údajně upravoval na míru jejímu hereckému naturelu. Jde o postavy do posledního písmena či gesta promyšlené, do poslední rekvizity, kousku oblečení, a přitom nejde o teze, ale o lidi z masa a kostí. Lucin je na jedné straně gauner, který chlastá a krade a nezvládá své emoce, ale vmžiku s ním dokážete soucítit, třeba když si ve snaze být lepším člověkem pod svůj umolousaný svetr narve čistou bílou košili. A Magdalena je padlý anděl, který ho může zachránit.

Dobová kritika snímku sice neupírala kvality (chválila zejména herecké výkony), zjevně se ale ještě nedokázala srovnat s pojetím reality, které Procházka s Kachyňou divákům v Naději nabídli. Jinak pochvalná recenze v deníku Práce dokonce cituje nespokojeného návštěvníka, jenž si po projekci nahlas postěžoval, že ve filmové štěrkovně zjevně nedobře zafungovala odborová organizace, jež by se o hrdiny jinak jistě postarala. A jsme znovu u konfliktu socialistické reality a reality jako takové…

Aleš Říman