Dům pro dva

Bóža a Dan Píšťalovi sice sdílejí se svou matkou zanedbaný starý domek na okraji města i práci v tiskárně, osobnostně jsou však tak rozdílní, jak jen dva lidští tvorové mohou být. Starší Bóža je silně duchovně založený, málomluvný a odpovědný suchar, jeho bratr je naopak nezvladatelným uzlem lehkomyslnosti, frajerství a agrese. Přesto jsou jejich osudy spjaty s až biblickou osudovostí. Střetávají se ve vztahu k matce, k ženě i dětem… až do dne, kdy tragická nehoda přiměje Dana pochopit, co znamená dospělost.

Zábranského třetí celovečerní film znamenal v notně stojatých vodách československého filmu naprosto výjimečný počin. Ne snad z hlediska zobrazení bezútěšné šedi každodenního života či tématu až delikventního mládí, takové snímky už se na plátnech kin objevily, ale v té době nebývalým akcentem na spiritualitu. Nejen že lze celý příběh vnímat jako jakousi duchovní alegorii, ale režisér ke svému pojetí odkazuje i řadou konkrétních motivů, počínaje opakovaným zjevením černého koně přes Bóžovy léčitelské schopnosti až k explicitní biblické citaci.

Z dnešního pohledu je můžeme samozřejmě hodnotit jako poněkud prvoplánové, v době svého vzniku však představovaly v domácím filmu naprosté novum. A v kombinaci s až dokumentaristickým způsobem snímání, eliptickým vyprávěním a hereckými výkony obou představitelů hlavních rolí učinily z Domu pro dva událost, která se právem dočkala řady domácích i zahraničních ocenění včetně nominace Ondřeje Vetchého na tehdy novou Evropskou filmovou cenu.

Iva Hejlíčková