Já, ty, on, ona

Je tu il elle / Chantal Akermanová / Belgie 1974 / 87 min. / DCP

Křehký snímek, postupující od dobrovolné izolace k milostnému splynutí, je klasikou lesbické kinematografie. Nezakládá si na identitárním ani estetickém purismu a něžně přes sebe vrství rovinu autorství, perfomance a queer ženství. Jako by Akermanová prostupovala každým osobním zájmenem a coulem svého nezařaditelného debutu.

Jen rok před Jeanne Dielmanovou, svým zázračným opusem magnum, vytvořila Akermanová nepoměrně křehčí a intimnější dílo. Tříaktová struktura obvykle platí za rys klasického dramatu, zde však dodává tvar experimentálně vyprázdněné vztahové studii. Frontální kompozice strohých interiérů a jemné zcizující momenty tentokrát upomínají na raného Fassbindera (Katzelmacher, 1969), titulní hromadění osobních zájmen předznamenává godardovský průzkum rozdílů mezi pohlavími [Mužský rod, ženský rod (Masculin, feminin, 1966)]. Přesto Já, ty, on, ona, jak je režisérčiným zvykem, uniká jednoduché kategorizaci. Ve své počáteční mikrobudgetové tvorbě Chantal Akermanová rovněž vystupovala, někdy jako jediná performerka. Její Julie z Já, ty, on, ona se od úvodu vrství a obtížně uchopuje, což plyne z kuriózních úkonů (pojídání cukru, šoupání s nábytkem), převážně fyzického (ne)herectví, a především ze vzájemně se prostupujících rolí režisérky, scenáristky, aktérky filmové autofikce a představitelky menšinové sexuality. Plynulost a neoddělitelnost všech překryvů je obdivuhodná. Když Julie-Chantal soustředěně, a přitom něžně pozoruje ztepilého kamioňáka, kterak se upravuje před zrcátkem, je v tu chvíli majitelkou dvou pohledů: toho vlastního a toho kamerového, za nějž je coby filmařka rovněž spoluzodpovědná. Akermanová jako by byla rozptýlená do všech koutů svého komorního snímku, od zvuku (předčítání i naslouchání) přes obraz (zírání i navracení pohledu) až po tělesnost. Stejně přelévající se je vztahová dimenze filmu. Juliina (titulní já) vazba k expřítelkyni (ona) je vzpomínkově literární i přítomně karnální. Převoznická epizoda s mladým řidičem (on) zesložiťuje lesbický aspekt filmu. Pod zbývajícím zájmenem (ty) se může – jak uvádí jedna ze synopsí – ukrývat scénář nebo také zvenčí vstupující diváctvo. Že dvojsmyslnost prostupuje i dílčími pasážemi, nakonec vystihuje slavná scéna sexu, v níž lze těžko rozpoznat, kde končí touha a kde začíná boj. V úsporném Já, ty, on, ona se sebou zápasí tak trochu všichni, ale dělají to nezvykle laskavě a vlídně.
Ondřej Pavlík
Foto: Collections CINEMATEK - © Foundation Chantal Akerman